Občas je výhodou být velký…

 avatar 2016. 11. 11. 11:57    
Čas čtení: 3 minuta

" width=

11. 11. 2016 – Česká fotbalová (a i hokejová) reprezentace během svých existencí dlouhodobě myslí na ty nejvyšší mety, přestože jsme si jako obyvatelé České republiky vědomi, že se co do hráčské základny nemůžeme rovnat těm největším a nejlepším. Ať už je to ve fotbale Anglie či Německo potažmo Brazílie a Argentina nebo v hokeji Rusko či zámořští obři – Spojené státy americké a Kanada.

Stejně však dosahují oba české národní týmy v těch pro Čechy nejpopulárnějších sportech tradičně vysokého standardu. A občas se odrazí k výsledkům, při kterých proniknou mezi tu úplně nejužší špičku. Stačí vzpomenout na fotbalisty v předválečných letech, na rok 1962 či v novodobější historii v podobě Eura 1996 nebo 2004. A co se hokeje týče, všichni ještě máme v paměti zlaté období českého hokeje, který během přelomu tisíciletí získal během šesti let 4 zlata z mistrovství světa a navrch vyhrál hokejový turnaj století v Naganu.

Jenže stejně jako občas přijdou tučná léta, objeví se ta slabší. Můžou přijít slabší ročníky, generační výměna nebo v krátkodobém horizontu zranění a výpadek formy a pak se to, že nemáme v porovnání se sportovními velmocemi „kam sáhnout“, ukáže v plné nahotě.

Hokejisté čekají na zlato z mistrovství světa 6 let, jakoukoliv medaili pak nezískali 4 roky v řadě. A fotbalisté? Probojovali se na Euro ve Francii, ale tam už rozhodně nezářili a po ukončení reprezentačních kariér mnohých opor nyní strádají. Do kvalifikace o mistrovství světa v roce 2018 vstoupili prachbídně a v prvních 3 zápasech nevstřelili ani jeden gól.

A právě útok českého národního týmu je nyní pod drobnohledem a působí jako nejpalčivější problém reprezentace. A přesně tady se ukazuje nevýhoda menšího množství těch, o kterých se dá uvažovat. Příběh asi dobře znáte – Necid bojuje o hrací čas v Bursasporu a jeho vytížení je malé. Vydra v Derby nezáří. Škoda je po zranění, nicméně v nominaci je. Václava Kadlece také zlobí zdraví a je jen mezi náhradníky. Lafata se reprezentace vzdal a na návrat se necítí. V nominace jsou tak kromě Škody již jen Schick, který toho v Sampdorii moc neodehrál, a prvně i plzeňský Krmenčík. Ne že by Krmenčíkova nominace nedávala smysl – má formu, dává góly. A dávno neplatí, že z české ligy je do reprezentace dlouhá cesta. Stejně se ale vkrádají do mysli určitě otazníky. A ten největší říká, zda je opravdu situace tak vážná, že do klíčového zápasu, ve kterém se rozhodne, zda rozehranou kvalifikaci hodit či nehodit do koše (nebo možná z koše vyndat) možná nasadíme útočníka, jehož reprezentační bilance je 0/0.

A do kontrastu? Trenér francouzské fotbalové reprezentace si do útoku pro nadcházející kvalifikační duel se Švédskem a přátelský duel s Pobřežím Slonoviny vybral do útoku uzdraveného Girouda, sehrané duo z Atletica Madrid Gameiro a Griezmann, z Lyonu Fekira, z Bayernu Comana a z Dortmundu zázračného mladíka Dembelého. Nedostalo se například na Martiala, který podle Deschampse (i Mourinha) není v ideální formě a kondici. Pak se ale zranil Coman. Dočkal se Martial? Kdepak. Ukázalo se na Thomase Lemara. Jeho vizitka? 21 let, hraje Ligu mistrů za Monaco a může potenciálně prožít první reprezentační start. Kromě Martiala se ale nedočkali ani jiní. Gignac si znovu vyzkoušel, že z Mexika je do reprezentace daleko. Benzema je stále v nemilosti. Ben Arfa nehraje. A když, za moc to nestojí. Smůlu měl třeba i Lacazette, který je přitom po zranění už zcela v pohodě. A nejen ze zdravotního hlediska. V osmi zápasech letošního ročníku francouzské ligy dal 10 gólů! A za posledních dva a půl roku 58. Ale pro Deschampse je prý typologicky příliš příbuzný Giroudovi (?). Nám by se možná hodila aspoň půlka Lacazetta… Podobné to bylo i v obraně. Postupně odpadly třeba opory typu Umtiti nebo Kurzawa. Nástup hlásí Evra (Juventus) a Mangala (Valencia). Přičemž první jmenovaný půjde zřejmě rovnou do základu.

Je jasné, že ve výše popsaném hraje roli mnohem více faktorů. Ale stejně. Někdy je opravdu lepší být velký…

Cookie settings