Olympijské dozvuky
2018. 03. 01. 12:38 Čas čtení: 2 minuta
1.3. 2017 – Osobně se mi ledové zápolení pod pěti kruhy líbilo. Myslím si, že i bez hráčů z NHL měl turnaj co nabídnout a díky tomu, že hokejové velmoci nemohly využít svých nejvýraznějších hvězd, byl i pro diváky zajímavě vyrovnaný. Nesouhlasím s názory, že se jednalo o méněcenné zápolení B týmů. Pořád je to olympijský turnaj a všichni, kdo tohle tvrdí, olympijskou myšlenku tak trochu degradují. Ti, co tam jeli, bojovali za svou zemi, bojovali s veškerou hrdostí a nasazením…a zkuste vysvětlit Pavlu Dacjukovi, že jeho zlatá medaile, která ho poslala do elitní společnosti v Tripple Gold Clubu, je bezcenná. Navíc i bez hráčů NHL tam bylo hvězd dost a hokejová kvalita byla v každém týmu obsažena, někde více, jinde méně.
Líbilo se mi naprosto funkční počínání výběru Ruska, který až na aklimatizační zápas se Slovenskem hrál vždy přesně tak, jak potřeboval, reagoval na vzniklé situace a až do závěru finálového zápasu měl vše pod kontrolou a i tam nakonec dokázal najít adekvátní řešení. Oleg Znarok působí nejen na záběrech kamer, ale i na tiskových konferencích občas trochu nepřítomně, tu a tam sarkasticky zaglosuje, setře některého z novinářů nebo vybuchne do exprese nadpozemských rozměrů. Prostě svou nečitelnou emocionální paletou osobnosti tak nějak mate tělem, ale pravda je ovšem taková, že tenhle chlapík moc dobře ví, co dělá a hlavně našel pověstný šém ke golemovi Iljovi, protože takhle řádit nejlépe placeného hráče KHL jsme po návratu ze zámoří ještě neviděli. Ilja Kovalčuk má stále své dny, kdy působí tak otráveně, že by člověk přepnul televizi, ale ve většině případů tomu tak není a 34tiletý rodák z Kalininu dělá to, co umí nejlépe. Vkládá kotouče do branek. Ohledně fenoménu jménem Nikita Gusev se snad sluší říci pouze tolik, že s hokejovým talentem jeho rozměrů jsme opravdu dlouho neměli tu čest a budete-li v budoucnu třeba u sklenky něčeho ostřejšího diskutovat na téma nejlepších hráčů planety, nezapomeňte na něj.
Co se českého týmu týká, s postupem času bychom měli zklamání nad neúspěchem konfrontovat sportovním uznáním, že prostě na více nebylo, a to i přes počáteční euforii po vítězství ve skupině. K němu jsme se dopracovávali až příliš urputně a krom kvalitního Francouze, který jako jeden z mála snese opravdu přísná kriteria hodnocení, nám až příliš často pomáhalo štěstí. Osobně si ale myslím, že výběr trenéra Jandače rozhodně nebyl špatný. Starší hráči si derniéru pod pěti kruhy zasloužili a správně dostali šanci prožít sen. Pro český hokej udělali hodně. Je jen škoda, že to nevyšlo. Je čas hledat novou cestu. Ale osobně českému týmu děkuji. Němci si stříbro zasloužili, Rusové zase zlato, protože z kvalitativního hlediska byli prostě nejlepší…a Kanada bronz za přístup v zápase zklamaných.
