Chuť srdcaře Robbena

 avatar 2017. 03. 24. 10:05    
Čas čtení: 3 minuta

" width=

24.3. 2017 – Středeční večer přinesl jedno loučení. Lukas Podolski se stylově výhrou a gólem rozloučil s reprezentační kariérou. A chybělo málo a možná by se zhruba ve stejný čas loučil další významný reprezentant. Velmi reálně totiž zvažoval konec také člen reprezentačního týmu Oranje, Arjen Robben.

No, ono by to zase tak překvapivé nebylo. Robben sice není ve svých 33 letech žádným fotbalovým staříkem, nota bene v lednu prodloužil o další rok smlouvu s Bayernem, ale chorobopis a celková délka absencí v minulých letech donutila sice občas výborného herce, ale především excelentního křídelníka s báječnou levačkou přemýšlet, zda ještě tříštit síly mezi klub a národní tým, nebo se soustředit už jen na získávání trofejí s Bayernem Mnichov.

Výsledek byl takový, který možná nepotěšil rodinu a možná ani Carla Ancelottiho, ale rozhodně udělal radost Daley Blindovi a fanouškům nizozemského reprezentačního týmu.

Co rozhodlo? Vyhrála chuť znovu si zahrát na mistrovství světa, zjištění, že zdravotní stav je přece jen lepší, než poslední dva roky a možná i trpká vzpomínka na kvalifikaci o loňské mistrovství Evropy, ve které Nizozemí selhalo a i na jehož úkor na šampionát postoupila Česká republika.

V té současné kvalifikaci toho Robben kvůli zdravotním komplikacím na sklonku loňského roku moc neodehrál. Konkrétně jen 45 minut z 360. Ale kdo jste měl možnost vidět právě těch 45 minut – bylo to 13. listopadu 2016, snáze pochopíte, proč Robben chce pokračovat.

Přitom šlo z pohledu muže ověnčeného 9 ligovými tituly, vítězstvím v Lize mistrů a dvěma cennými kovy z mistrovství světa, o naprosto tuctový zápas. Na blátivém, rozoraném trávníku, na kterém se ještě pár dní před zápasem s Nizozemím hrálo ragby. Proti Lucembursku. Ale chuť, se kterou Robben odehrál 45 minut (než musel netradičně střídat kvůli zdravotním limitům), byla neskutečná. Zápas jsem viděl a se vší objektivitou mohu říci, že byl Robben o dvě třídy na trávníku nejlepší. A rádoby vtipálkům vzkazuji, že ho nepoměřuji s lucemburským výběrem, ale s vlastními spoluhráči. Už od nástupu na trávník se usmíval a bylo vidět, jak ho znovu těší obléci oranžový dres. Na trávníku bojoval, útočil, vymýšlel, nahrával (!) a nakonec vsítil jediný gól Holanďanů v první půli. Skvělý, komplexní výkon. Tím i nastavil trend, ve kterém jeho spoluhráči pokračovali a byť nepředvedli úplně nejlíbivější výkon, povinnost splnili a vyhráli 3-1.

Chápu Robbena, že vnitřní radost a pocit naplnění chce prožít znovu. Nejlépe však nikoli na blátě v Lucembursku, ale před plnými stadiony ve finálových bojích na šampionátu v Rusku.

No a bude-li fit (protože naprostou náhodou má nějaké šrámy z posledního bundesligového utkání proti Mönchengladbachu), můžete si jeho další výkon v reprezentaci znovu prohlédnout. Robben a spol. na to vlítnou v sobotu od 20:30 v Bulharsku za přítomnosti Sportu2.