Češi v Německu – za poctivou práci zasloužená odměna?

 avatar 2016. 10. 07. 12:59    
Čas čtení: 2 minuta

Karel Jarolím

7. 10. 2016 – Velká mašinérie fotbalové kvalifikace, ve které se bojuje o postup na MS v Rusku v roce 2018, se znovu dala do pohybu. V říjnu ji v rychlém sledu čekají dvě zastavení. A na nich bude po kýžených bodech do tabulky pokukovat i Česká fotbalová reprezentace.

Na Čechy čeká v Hamburku tým úřadujících mistrů světa a pak ve Vítkovících jeden z těch dřívějších fotbalových trpaslíků, který možná už trpaslíkem tolik není – celek Azerbajdžánu.

A jaká je nálada? V mých očích dobrá, střízlivá, vyvážená. Žádná hysterická zvolání a kroutící hlavy, jako když vedl reprezentaci někdo, kdo se (po své vlastní zásluze) netěšil přízni médii, ani žádná glorifikovaná a nadnesená prohlášení plná očekávání, jako když reprezentaci vedl někdo, kdo měl podporu ze všech stran (aby se jí pak sám dobrovolně a rychle vzdal).

Trenér Jarolím dostává čas na práci. Jeho nominace občas obsahují některé to překvapení, ale přijde mi, že k němu všichni přistupují s respektem a nechávají ho dělat to, kvůli čemu přišel. Tedy pracovat a vyvést reprezentaci z herní krize a zlepšit vystupování navenek. Což zní jako samozřejmost, ale není tomu tak. Proto (alespoň v mých očích) veřejná i fanouškovská veřejnost kvitovala současnou nominaci, ve které jsou třeba nováčci Droppa a Zmrhal nebo plzeňský Petržela, který (nic proti plzeňským fandům) se obecné oblibě u fanoušků netěší. Příznivému přijetí pomáhá také to, jak Jarolím vystupuje, jak komunikuje. Jde naproti tomu, že dostává čas a klid na práci. Spolupracuje. Nebrečí, nestěžuje si, pracuje. Kvůli zraněním musel nominaci hodně upravit, ale nijak to nezveličoval, bral to jako fakt. Byť se ví, že třeba Darida bude chybět víc než hodně…

První zápas kvalifikace proti Severnímu Irsku výsledkově nevyšel. Vím, že je celek týmu z ostrovů dobře poskládán, viděl jsem ho a vím, jak dobrou organizaci hry má. Ale vzhledem k přísnému formátu kvalifikace, kde napřímo na finálový turnaj v Rusku dostane jen vítěz skupiny je zkrátka remíza málo. Ale herní projev byl místy vydařený a dalo se na něj koukat (i ho s potěšením komentovat).

Bodovat v nadcházejících utkáních je tedy velmi žádoucí. Proti Azerbajdžánu by tři body měly přijít. Ale půjde to proti Němcům? Proti posledním mistrům světa? Proti semifinalistovi posledního Eura? A vlastně proč ne? Vždyť v kvalifikaci o Euro hráli Němci doma s celky, kterých se Česko rozhodně nelká, vyrovnané partie – s Irskem remizovali 1-1, Skotosko a Gruzii porazili shodně 2-1 s tím, že vítězný gól padl až v posledních dvaceti minutách. Takže to rozhodně není nehratelné.

A víte co? Já bych to Čechům moc přál. Což od českého novináře jako velký objev nezní. Ale kdo mě zná, ví, že vzhledem k atmosféře, kterou býval český nároďák v posledních letech obklopen, jsem české reprezentaci moc přát neuměl. Nadřazené chování, arogance, přezíravost, možná i namyšlenost. To vše jsem z toho cítil. Teď ne. A proto bych měl velkou radost, kdyby poctivá práce trenéra Jarolíma a jeho týmu nějaký ten bod přinesla. A když ne bod, tak poctivý, odpracovaný a střízlivě hodnocený výkon. A budu též spokojen… Co Vy…?