Pro radost z hokeje

2017. 01. 31. 14:39    
Čas čtení: 6 minuta

Do země krále Thörnberga..aneb tři dny se Spartou

Říká se, že od dob smartphonů se bestialita akustických budíků rozplynula ve vzpomínkách, já bych ani nesouhlasil. Plíživé vibrace, které se vám vkrádají do snu a nekompromisně podtrhují diskomfortní fakt ranního vstávání, jsou snad ještě horší, než vraždící řev železného ručičkového monstra či jekot jeho pozdějšího digitálního nástupce s obludnými velkýmy zelenými číslicemi.

Ale ono už to diskomfotní vstávání tak nějak patří do harmonické součinnosti s ranními stereotypy, jako je například smíření se s nepravdou ukrytou ve večerním tvrzení,“ to je v pohodě, to si sbalím ráno.“ Nesbalíte. Naopak, váš hrnek kafe zůstane ze třetiny nevypitý a do kufru si naházíte přesně ty nepotřebné věci, se kterými jste se v podvečer tak těžce nemohl rozloučit a vaše přítelkyně či manželka vám říkala: „co blázníš, nejedeš na Severní pól a vy jste věděli, že právě přesně tam jedete. Proč to říkám? Protože let do Kodaně na odvetné utkání osmifinále CHL pražské Sparty na ledě Jonkopingu…což zní samo o sobě nelogicky…ale ono to do toho ranního koloritu tak nějak zapadá…byl naplánován na 07:10. To znamená být v 5:30 na check-inu. I přes marné snahy utěšit se vzpomínkou na svá aktivní hokejová léta a vstávání na treninky ve 4:00, to prostě přijemné není. Jediný relevantní způsob, jak v tom nebýt sám, je si uvědomit, že ti, o kterých je tenhle příběh především, vstávali ještě dřív. A věřte, že uklidňovat se člověk musí, kór když na Ruzyni zjistí, že let má 45 minut zpoždění. Let, který trvá pocitově 15 minut, s mírným zaspáním, které jak anděl pomsty přeruší letuška s vozíkem, ale ne tím hodným, který vydává pochutiny zdarma, které i přes svou banalitu ve vzduchu chutnají tak nějak líp, kdepak…bohužel, jedná se o ten, který se vás ještě drze zeptá, jestli za koruny nebo za eura! (Sparta neletěla chartrem, ale využila pravidelnou linku ČSA pozn. aut.)

Dánsko je země, o které si člověk tak nějak nic nemyslí. Prostě víme, že tam nahoře je, a ikdyž jste v ní třeba nikdy nebyli, tak nějak si jí umíte dopředu představit. Chladný Balt, prazvláštní vodní architektura i krajinný ráz nešetrně, ale zároveň až s bavorskou přesností snoubící se s obřími komponenty pobřežních elektráren, jejichž chladící věže kouří až deviantně stejně, působí prostě neuchopitelně. Pod letadlem úhledné patrové domky, na pozemcích koně s termodekami a na ulicích zaparkavané opely s karavany. Vše ale funguje precizně. I ten racek, který chvilku drží krok s naší A319kou.

Ten správný hokejový trip začíná až na území výsostných chodeb, toalet, butiků a párkáren mezinárodního letiště v Kodani. Už jako špičkový bek to neměl při zápasech Sparty Pavel Šrek jednoduché. To ale netušil, že bude hráče nahánět i jako vedoucí mužstva. A navíc svoje vlastní…a po letišti. Když už se i dokonce dobrou kávu milující Brian Ihnačák dostavil k autobusu, mohla výprava nabrat kurz Jonkoping, stotisícové město na břehu šestého největšího jezera Evropy, jezera Vatern. Na palubě černého dvoupatrového křižníku již sedí jako správný vůdce hlavní trenér Kalous, který si tak proudloužil severské dobrodružství po velmi sympaticky zvládnutém Karjalal Cupu, kde obasadila česká reprezentace druhé místo. Spočítá své ovečky a tým Sparty se vydává na tři a půlhodinový přesun. Pravda je, že i nejotrlejší světoběžnící, jako je Petr Vrána, který se ve Švédsku něco nahrál, se zájmem pozorují jízdu po impozantním mostu, spojujícím Kodaň se švédským Malmo. Naneštěstí, co se týká pověstných „panoramat“, je těchto úvodních třicet km tím nejzajímavějším. Pak už cesta připomíná spíš klišovité vyprávění našich rodičů, kteří absolvovali výměnný zájezd do Moskvy či Togliatti. Odpoledne břízka za oknem vlaku, ráno ta samá. Tady se tedy jednalo čistě o jehličnatou vegetaci bujné Santovy říše. Cesta ale ubíhá kupodivu rychle. Ono pozorovat karetní partii za účasti Lukáše Pecha a Petra Kumstáta, to opravdu stojí za to. Jako zástupce médií jsem se nechtěl uplně odkopat popadajíc se za břicho, ale musím konstatovat, že nechápu, proč máme v našem šoubiznisu tolik „bavičů“, kteří to ale zdaleka tak dobře neumí s hokejkou, jestli mi rozumíte.

Když už jsme si za okny autobusu prohlédli všechna volva, všech tipů, všech barevných provedení a všech úrovní výbavy, přivítal nás svou mrazivou náručí Jonkoping. Jak se pouzději ukázalo, město podjezdů, nadjezdů, železničních koridorů a neprostupných drátěných plotů.

Ondřej Voršilka - komentátor Sport TV v aréně HV71

Už opravdu hodně dlouho mě osobně český hokej tak příjemně nepřekvapil. Sparta cestovala do Jonkopingu pokusit se odvrátit vyřazení z Ligy mistrů. Jasně, jak jinak, je to profesionální soutěž, hráči dostávají peníze a celý klub je morálně zodpovědný fanouškům a široké veřejnosti. Provozuje přeci hokej na nejvyšší úrovni. To je fakt. Ale zajímalo by mě, kolik hráčů opravdu věřilo, bylo vnitře přesvědčeno, že to dokáží. Teď nemyslím obligátní tvrzení pro media na téma, v hokeji je možné cokoli, je to nový zápas, začínáme od nuly atd, atd. Jde mi o opravdový vnitřní pocit sebedůvěry, těšení se a nelíčeného optimismu. Já se přiznám bez mučení, že jsem v postup Sparty nevěřil. Ale ne kvůli tomu, že by snad Sparta neměla kvalitu na to porazit HV71, ale spíš proto, že věřím na osudového záškodníka, který prostě podobné „pohádky“ nečte. Tohle ale nebylo ani o osudu, ani o pohádkách. Hokejisté Sparty předvedli výkon, který od nich dlouho nepamatuji. Vůbec bych se nezabýval otázkou, zda-li hráči Jonkopingu měli nebo neměli den. Stáli tam proti Spartě a měli stejnou možnost jít osudu naproti. Nešli. Každý jeden hráč Sparty makal, forčekoval, bránil, bruslil za svůj tým. Pro mě kolektivní výkon roku.

V Bernu na hokej nechodíte, tam ho žijete

Začněme v 10 hodin a 15 minut v Curychu, protože na letu z Prahy, který má boarding time v 6:25 nic zajímavého není, snad jen počet vrcholných manažerů spících v „gejtu“ s hlavou zabořenou v diplomatickém kufříku či na rameni dalšího úřednického kolegy. Ale zpět do Švýcarska. Bern je sice krásné město plné památek, vlídných lidí a exkluzivních obchodů, ale letiště tu za moc nestojí, nebo stojí, protože je zcela jistě plné stejně vlídných lidí a exkluzivních obchodů, ale dostupnost žádná sláva, takže volíme vlak. Ostatně Švýcarsko je kromě nádherných masivů, horských vesniček, skvělého sýra také zemí železnic. Eisboňáci z celého světa se sem jezdí modlit a i pro nás byl vlak jasná volba. Ano, říká se, že Curych je nejdražší město na světě, ale dát 60 EUR za lístek do přecpaného vlaku bez wi-fi na sto kilometrový transfer je celkem hardcore. No nic, alespoň nám na čtyřsedačce dělal společnost trenér Kari Jalonen, kouč Bernu vracející se z helsinského uvedení do síně slávy, který možná ještě teď lituje, že si přisedl před zápasem se Spartou k českým komentátorům. Po řekněme provinčních severských a notně chladných destinacích Oulu a Jonkopingu Sparta přicestovala do značného luxusu. Hokejový klub SC Bern je něco jako národní památka a hala Postal Finance Arena dokonale převádí klišé sportovního svatostánku do reálných rozměrů. Sem se nejdete jen dívat na hokej, nebo fandit. Sem jdete prostě žít. Rodiny s dětmi se pohybují kolem stadionu již časně po poledni, užívají si na venkovním kluzišti, popíjí horké nápoje v mnoha stáncích s vánoční atmosférou a plní se i rozsáhlý komplex restaurací, které vyplňují celé jedno patro stadionu a mají přímý výhled na ledovou plochu. Tolik lidí najednou konzumovat fondue jsem opravdu ještě neviděl. Ze všech koutů stadionu dýchá historie, retrodresy a artefakty připomínající 14 mistrovských titulů mají svá privilegovaná místa a o nás, české komentátory, se stará celá armáda místních odborníků všech možných profesí, které se vám při přípravě přenosu mohou hodit. Přes deset tisíc lidí na strmých tribunách, kteří fandí a řvou, opravdu, tohle musíte zažít. Komentoval jsem hokej na Sibiři, za Uralem či u polárního kruhu, ale Bern je opravdu něčím specifický. Hodně mi zdejší atmosféra připomněla domácí zápasy Slovanu Bratislava. Jo a mimochodem, Sparta hrála výborně a odvezla si z Bernu velmi pozitivní výsledek.

Champions Hockey League exkluzivně na Sport1 a Sport2

A právě na tomhle pozitivním výsledku postavila i následný přesvědčivý postup přes dalšího švédského protivníka, tým Vaxjo Lakers. Samotné finále Sparty s Frolundou bylo bonusem, který jsme si vysnili a také společně prožili, a ikdyž to nakonec nedopadlo, Sparta svůj díl poctivé práce pro náš hokej odvedla.

Nová sezóna CHL startuje 24.8. 2017. Sledujte na Sport1 a Sport2.