Ancelotti má starosti, jako každý

 avatar 2015. 02. 20. 22:52    
Čas čtení: 2 minuta

" width=

19.2. 2015 – Ačkoli navenek působí italský trenér až ledově klidně a na tiskových konferencích suše a bez mrknutí oka odpovídá na nepříjemné dotazy, proslýchá se, že za profesionální tváří se skrývá vztek i nervozita. Vidět ovšem není nic. Ne že by se kouč Realu Madrid bál o své místo nebo neměl dostatečné výsledky. Jedná se o enormní počet zraněných klíčových hráčů, který by nenechal v klidu žádného prvotřídního světového trenéra.

Komplikace začaly zraněním Luky Modriće. Chorvatský reprezentant je podle mnohých na svém postu jedinečný. Dokáže hrát pro útok, i pro obránce. Je silný na míči, skvěle zvládá souboje 1×1 a navíc je považován za rozeného playmakera. Když v úvodu sezóny nastupoval vedle čerstvé posily Realu, Toniho Kroose, přinášela spolupráce dvou fotbalových umělců nádherné okamžiky. Modrić ovšem od poloviny listopadu nehraje a s nevytíženým Khedirou nebo Illarramendim už to Kroosovi tolik nešlape. Carlo Ancelotti Modriće politoval, ale zároveň jasně vyjádřil důvěru ve zbytek týmu. Navíc měl na rýpavé dotazy bezkonkurenční argument – vynikající výsledky svého týmu.

Na začátku roku ovšem vlna zranění kulminovala. Víceméně ve stejný čas nebyli k dispozici Sergio Ramos a Pepe. Oba stopeři, silní ve vzduchu i na zemi, kteří se výrazně zapojují do herního build-upu, a díky nimž má záloha více prostoru tvořit. Zdravotní problémy navíc zasáhly ve skvělé formě hrajícího Jamese Rodrígueze, obránce Fabia Coentraa a tradičně i nešťastníka Samiho Khediru. Když se k takovému počtu absencí přidá karetní trest pro Marcela nebo některého dalšího hráče, na hru týmu to má logicky zásadní vliv. A trenér, který je odpovědný za hru i výsledky, má svázané ruce. Přesto všechno Carlo Ancelotti neuhnul ze své strategie, na tiskových konferencích působil stále stejně klidně a profesionálně zvládnul i nepříjemně vysokou porážku v madridském derby. Nic jiného mu totiž ani nezbývá. Zatímco Diego Simeone nedávnou prohru Atlética na hřišti Celty vzal na sebe, ale zároveň upozornil na nepřítomnost dvou důležitých záložníků Kokeho a Ardy Turana, Ancelotti ve své pozici podobně přemýšlet nesmí. I když by možná někdy chtěl. Stejně jako jeho největší konkurent v La Lize, Luis Enrique. Pokud by totiž jen náznakem jeden z nich naznačil, že tým může mít v zápase problém, pokud by se jen částečně odkryla malá slabina, mohlo by to mít pro doslova devastující důsledky. Mediální humbuk by získal absurdní rozměry a týmy v La Lize pro změnu nebývalou motivaci dané situace využít. Jinými slovy krize se v evropských top klubech nikdy nesmí přiznat. Výstižně tuto problematiku shrnul jeden ze španělských fotbalových bloggerů. „Ancelotti není robot, má starosti… Jen je to muž na svém místě a ví, co si v jaké situaci může dovolit.“ Inu, fotbal není jen o hřišti.