Trefilo Německo správný směr?

2019. 04. 03. 10:47    
Čas čtení: 2 minuta

3. 4. 2019 – Jedním z nejočekávanějších zápasů březnové reprezentační pauzy byl zápas dvou odvěkých rivalů, Nizozemí a Německa. A utkání jako takové nezklamalo. Chvílemi dechberoucí fotbal nabídl dramatický příběh, 5 gólů, a ve výsledku německou výhru 3-2. Může tak německý fanoušek hodit nepodařená představení německého týmu v roce 2018 už definitivně za hlavu a dívat se spokojeně směrem k budoucnosti?

Zjednodušená odpověď by mohla znít: zřejmě ano. Němci si prožili nejhorší okamžiky na největším loňském fotbalovém jevišti, na ruském mistrovství světa. A nijak zvlášť se nepředvedli ani v Lize národů, kde měl Löw ukázat, že je schopen rekonstrukce týmu i herního stylu. A také vlastní sebereflexe. Německý reprezentační trenér sice na podzim představil v týmu pár nových tváří, ale že by jeho pokus o nový herní styl někoho vyloženě nadchl, to se říci nedalo. Spíše žádná velká změna ve hře k vidění nebyla.

Dramatičtější kroky si nechal Löw až na březen letošního roku. Triu Hummels, Boateng a Müller sdělil, že s nimi už do týmu nepočítá. Což v Německu vyvolalo velký šok a rozjelo bohatou diskuzi na téma, zda to je dobře nebo ne.

Co se týče hry, ta v Amsterdamu přinesla určité novinky. Když pomineme hluchou pasáž ve druhé půli, při které Němci skoro ani neexistovali, byla v jejich hře patrná větší snaha po větší dynamice, po přímočarosti, po lepším vyvážení defenzivní a ofenzivní fáze.

Největší rozdíl, který však zatím lze vypozorovat, se týká ve vložení důvěry hráčům, kteří toho ještě v reprezentaci třeba tolik neodehráli, ale jsou mladší, a ve svých klubech už mají (možná s výjimkou Gnabryho) dobrou pozici. Süle, Schulz, Sané, Brandt, Goretzka, Havertz, a právě Gnabry. Ale i Kimmich, byť ten už něco za nároďák odehrál. Ale jinak do této kategorie pasuje také perfektně.

V některých případech se člověku může zdát, že to nejsou hráči, kteří by měli takový věhlas. Ale to neměli ani ti, kteří dostali pod Löwem šanci na MS v roce 2010. Tehdy to málokdo tušil, ale právě tehdejší němečtí mladíci se později stali jádrem týmu, který v roce 2013 vyhrál na klubové úrovní Ligu mistrů a v roce 2014 ovládl mistrovství světa. Před šampionátem v JAR měli pozdější hvězdy Bayernu i německé reprezentace, jako Manuel Neuer, Jerome Boateng, Toni Kroos nebo Thomas Müller dohromady v reprezentaci odehráno jen 16 zápasů. Duo Sami Khedira a Mesut Özil zase mimo Německo nikdo pořádně neznal. A tihle dva měli dohromady na kontě 15 reprezentačních startů.

Löw tak sází na něco, co se mu už jednou povedlo. Vsadit na mladší, ale už těžkými ligami dobře prověřené hráče. A v tu chvíli do toho odmítnutí tria Hummles, Boateng, Müller, docela dobře zapadá. Protože nejde o fotbalovou kvalitu a o zkušenosti. Ale o poskytnutí důvěry hráčům, kteří toho v reprezentaci ještě nemají tolik za sebou, a dá se u nich čekat, že budou hladovější, budou se chtít předvést.

V Nizozemí to klaplo, byť samotná výhra byla i dost šťastná. Potvrdí Německo správnost své volby i v dalších měsících?

redakce/as/