Popravený kohout

2019. 06. 13. 09:21    
Čas čtení: 3 minuta

13.6. 2019 – Červnové reprezentační zápasy kvalifikace o postup na fotbalové Euro v příštím roce jsou minulostí. Moc překvapení se tentokrát na úkor favoritů nestalo. Ale obzvláště jeden výsledek velmi překvapil. Francouzští mistři světa po mdlém výkonu padli na půdě Turecka. Co všechno se pod šokující porážku Les Bleus podepsalo?

Nestává se často, aby Francie prohrála. Před porážkou v Konyi prohráli Francouzi jen jednou z dvaceti zápasů. Ale je to něco, co se stává, a stávat bude. Co ale zarazilo, byla podoba porážky. Francie působila malátně, někteří hráči podali velmi podprůměrné výkony, obvykle precizní obrana kupila chybu za chybou. Ačkoli měli Francouzi ve svém středu hráče jako Giroud, Griezmann, Mbappé nebo Pogba, nevystřelili za celý zápas ani jednou na bránu.

Jenže hlavní problém nebyl útok jako takový. A už vůbec ne jeho složení. Základ byl v naprosto nefungujícím středu zálohy. V této souvislosti je třeba říci, že trenéru Didieru Deschampsovi chyběl neúnavný motor značky Kanté. Uprostřed středové řady tak vedle sebe nastoupili Pogba a Sissoko. Oba působili těžkopádně, unaveně, chyběly jim pohyb a energie, což je přesně Kantého devíza. Zejména Sissoko podal příšerný výkon, přesto ho Deschamps nechal protrápit se celými 90 minutami. Však to další den ve francouzských médiích oba pěkně slízli.

Zarazila i bídná hra tradičně sehraného stoperského dua Varane, Umtiti. Že nebude stoper Barcelony tak ostrý, jako jsme byli zvyklí, by se po jeho strastiplné klubové sezóně dalo možná pochopit (ale třeba Lenglet seděl na lavičce a Laporte opět nedostal ani pozvánku). Ale Varane, o kterém se mluví v souvislosti s možným přestupem z Realu Madrid, mu v předváděné mizérii zdatně sekundoval.

Je ale fér říci, že to nebyla jen špatná hra Francie, která znamenala tureckou výhru. Reprezentanti země půlměsíce na tom mají velký podíl. Na zápas byli skvěle připraveni a intenzita, se kterou do utkání vstoupili, byla s tou francouzskou neporovnatelná.

Pod novým trenérem Şenolem Güneşem Turci vyhráli už pátý zápas. Z pěti odehraných. 67letý trenér tak potvrzuje auru, kterou v Turecku získal díky tomu, že v roce 2002 dovedl turecký národní tým k bronzovým medailím na mistrovství světa.

A ačkoli i Güneşovi chyběly některé opory (Cenk Tosun, Hakan Çalhanoğlu, Okay Yokuşlu), hra týmu tím nijak poznamenána nebyla. Naopak. Jeden z hráčů, který by asi při zdravém kádru šanci nedostal, útočník či křídelník Kenan Karaman, skvěle plnil roli pátého obránce v situacích, kdy měli Francouzi míč. Pomáhal Ali Kaldirimovi pokrýt Mbappého, a to se jim dařilo výborně. Dělali to i za tu cenu, že tím získával hodně prostoru krajní bek Francie, Benjamin Pavard. Ale ten toho nevyužil. Ani trochu.

Turecko fantasticky pokrývalo i prostor mezi řadami. Tím zcela vymazalo Antoinea Griezmanna. Opět to bylo za tu cenu, že Turci stažením Cengize Ündera na střed nechali více prostoru na levé francouzské straně. Ale podobně jako Pavard, ani Digne s Matuidim z toho nedokázali nic vytěžit.

Mohli bychom pokračovat. Turci dokázali velmi dobře načasovat své snahy zhustit střed pole a zavřít Pogbu při pokusech tvořit hru. Stejně tak domácí tým čas od času sáhnul k vyššímu presinku, a skoro pokaždé tím Francii rozhodil. Francouzi sice do druhé půle vstoupili agresivněji, ale jejich povstání Turci dokázali potlačit. A až do konce měli vývoj zápasu pod kontrolou. Nehledě na to, zda hráli s míčem či bez něj.

Jako tomu většinou bývá, každý příběh mívá dvě strany mince. A v zápase mezi Tureckem a Francií tomu nebylo jinak. A ano, média měla pravdu, pokud při popisu výkonu francouzské strany používala slova jako marný, zoufalý, podprůměrný, trapný, či neinspirativní. Ale je třeba přiznat kredit Turecku za perfektní taktickou připravenost a za schopnost pečlivě připravené plány realizovat i na bojišti.

                                                                                                                                                redakce/AS/