Afričané v cílové rovince

12. 7. 2019 – Zdánlivě velmi dlouhý Africký pohár národů má před sebou poslední čtyři zápasy. Semifinále a utkání o titul a o třetí místo. Kdo má z posledních 4 celků ve hře největší šanci se po turnaji radovat s trofejí nad hlavou?

Ačkoliv turnaj přinesl několik překvapivých výsledků a postupů celků, se kterými se úplně nepočítalo (účast Beninu a Madagaskaru ve čtvrtfinále), do semifinále už žádní „nazdárkové“ nepostoupili. Bitvy o finále tak přinesou bezesporu velkou řežbu.

V prvním semifinále se potkají týmy Senegalu a Tuniska. A jestliže se o africkém šampionátu občas říká, že ty celky, které září zkraje turnaje, mohou na zlato dosáhnout jen stěží, tak se Lvi z Terangy i Orli z Kartága tohoto „moudra“ bát nemusí. Senegal ve skupině jednou prohrál, navíc se musel potýkat s absencemi mnohých opor (Mané, Sané, Sarr, Gueye, a další). Bylo mu vytýkáno, že nemá moc dobrý systém hry a že spoléhá moc na individuální kvalitu hráčů. Ale ta je zase senzační – kromě zmíněných třeba i Niang, Coulibaly, a spol. Ve vyřazovací fázi nebyl Senegal také bez chyb, ale nedostal gól ani v osmifinále, ani ve čtvrtfinále, a ukázal, že na zlato aspirovat může.

Tunisko nabídlo v základní skupině ze všeho nejvíc nudu a šeď. Kvalitní a talentovaný celek, který je při každém africkém mistrovství vnímám jako jeden z adeptů na titul, posbíral během prvních tří zápasů na turnaji jen tři body za tři remízy, a vstřelil jen 2 branky. S Mauritánií hrál jen 0-0. Uff… V osmifinále to nebyla žádná paráda, a znovu zápas bez výhry, ale v souboji se silnou Ghanou se počítá i vítězství po penaltovém rozstřelu. Ve čtvrtfinále pak Orli z Kartága jasně přehráli překvapení turnaje z Madagaskaru. Zápas měli jasně pod kontrolou a výhra 3-0 odpovídala převaze. Tunisku skvěle fungoval střed zálohy ve složení Skhiri, Chaalali a Sassi. Směrem dopředu zase vše podstatné zařídí duo Khazri, Msakni.

Druhou dvojici na turnaji tvoří Alžírsko a Nigérie. Fenci, jak se Alžířanům přezdívá, jsou zrovna těmi, kteří chtějí přepsat poučku o tom, že celky, které jedou od začátku turnaje jak právě dobře seřízený stroj, nemohou turnaj ovládnout. Alžířané se totiž opírají i o historii. Africký pohár národů vyhráli dosud jen jednou, v roce 1990. Tehdy prošli základní skupinou bez ztráty kytičky. Stejně jako letos, to dokonce nedostali ani gól. První inkasovali až ve čtvrtfinále, kdy se po Bounedjahem zahozené penaltě, která je mohla zkraje druhé půle dostat do náskoku 2-0, museli o postup strachovat až do penaltového rozstřelu. V něm uspěli, a mohou dál snít. A se sehraným kádrem, ve kterém jsou vzadu Benlamri nebo Atal (uvidíme, jak na tom bude po zranění ve čtvrtfinále), v záloze Benacer nebo Feghouli, a vepředu Mahréz, Bounedhajh a Belalili, se dá snít poměrně směle.

Nigérie to po základní skupině dost schytala. Prošla sice v klidu, ale hra nepůsobila úplně nejlépe, navíc přišla kaňka v podobě porážky od Madagaskaru. Sice měli Super Eagles tou dobou už jistý postup, ale stejně byla jejich porážka s Bareou velkým šokem. Ve vyřazovací fázi ale přišlo pět branek a dvě výhry nad Kamerunem a JAR, a rázem začal tým vedený Gernotem Rohrem znovu připomínat celek, o kterém se před turnajem mluvilo jako o velkém aspirantovi na titul. Možná Nigérie nepůsobí úplně suverénně, ale je dobře připravena fyzicky, má spoustu hrozeb v útoku, a několikrát ukázala, že je turnajovým týmem. Nota bene se bavíme o týmu, který turnaj při své poslední účasti vyhrál (v roce 2013).

redakce/as/