Finále afrického šampionátu: komu budou přát Francouzi?

2019. 07. 19. 13:41    
Čas čtení: 2 minuta

19. 7. 2019 – Dnešní večer slibuje napínavou bitvu. Získají Alžířané podruhé po 29 letech znovu titul pro nejlepší zemi afrického kontinentu? Nebo si poprvé v historii vyzkouší korunu pro nejlepší tým Afrického poháru národu hráči Senegalu? Jisté je, že až bude po všem, tak se někde bude slavit, a někde zase smutnit. Jako vždy. Ale záleží jak.

S velkými obavami budou sledovat dění ve Francii. Možná jste zaregistrovali, co se dělo ve velkých francouzských městech jako Marseille nebo Paříž po postupu Alžírska do finále turnaje. Fanoušci bílozelených jezdili auty křížem krážem po Paříži, troubili, mávali alžírskými vlajkami z oken aut, a později se začali v davech trousit směrem k Champs-Elysées. Oslavy postupu týmu kolem Riyada Mahrez se však následně zvrhly ve velké nepokoje. „Fanoušci“ totiž začali zapalovat auta, útočit na policisty, rozbíjeli výlohy obchodů, které následně rabovali. Policisté odpovídali slzným plynem a gumovými projektily. Výsledek? 282 zatčených osob, 170 z toho v Paříži.

Obě země, které se probojovaly do finále, byly v minulosti francouzskými koloniemi. Alžířané přes 130 let. Poté, co bylo Alžírsko více jak tři století pod tureckou nadvládou, přišla v roce 1830 nadvláda francouzská. A trvala až do roku 1962. Přičemž posledních 8 let bylo ve znamení války za nezávislost. Válka skončila až díky podepsaným mírovým smlouvám z března roku 1962, samotná nezávislost byla vyhlášena 5. července 1962.

Válka přinesla hodně krve a hodně zla. Někteří historici tvrdí, že pro Francouze znamená alžírský konflikt podobné trauma jako vietnamská válka pro Američany. Teprve v roce 1999 například francouzský parlament uznal, že alžírský konflikt byl skutečně válkou. Paříž do té doby hovořila o potlačování vzpoury.

Co to znamená pro současnost a jaký to má vztah k dnešnímu finále? Spousta Alžířanů žijících ve Francii má dvojí občanství, francouzské i alžírské. A mnoho z nich má ke Francii (logicky) relativně nedávný historický vztah. Ať už je jakýkoliv. A týká se to i současného alžírského národního týmu. Více jak polovina hráčů se ve Francii buď narodila, vyrůstala tam, nebo tam alespoň hrála či trénovala. Potažmo nadále hraje.

Zdá se být jisté, že ať už dnešní finále dopadne jakkoliv, ve francouzských městech bude večer horko. A zůstává tedy otázkou, komu budou Francouzi, kterým v krvi alžírská stopa nekoluje, nebo se o fotbal vůbec nezajímají, ve finále přát. Když Alžířané postoupili do finále, „slavilo“ se tak, že nebylo radno do center některých francouzských měst vyrazit. Dokonce to přineslo i jednu oběť na životě, když se jeden z příznivců Alžírska přestal věnovat řízení svého vozu, a usmrtil ženu, přičemž vážně zranil její roční dítě. Co ale budou Alžířané dělat, až to nedopadne? Měli by se ve Francii bát víc…?

redakce/as/  

Cookie settings