Martin Fraňo: Jsme samotáři na cestách, ale každý zápas je malý teambuilding

2020. 04. 27. 11:59    
Čas čtení: 6 minuta

27.4. 2020 – Patří mezi špičku českých hokejových rozhodčí. Má za sebou mnoho odpískaných zápasů na světových šampionátech a již pátým rokem můžeme slýchat jeho píšťalku v Kontinentální hokejové lize. Šéfkomentátor Sport1 a Sport2 Ondřej Voršilka vyzpovídal rozhodčího Martina Fraňa.

V KHL patříš mezi elitní a vysoko hodnocené rozhodčí. Jak složité byly začátky? 

Paradoxně mi pomohlo, že jednání s KHL před podpisem první smlouvy probíhala delší dobu. Měl jsem tak možnost se doma připravit jazykově a díky tomu se pak po „přestupu“ snáze dorozumět. Když se ohlédnu zpátky, pak právě jazyková příprava se ukázala jako zásadní pro budování mé pozice v rámci KHL. Na hokej, specifika ligy, způsob posuzování nedovolené hry a detaily s tím spojené se zvyká relativně rychle.

Vzpomeneš si na svůj první zápas v KHL? Musel jsi v něm řešit nějakou složitou situaci? 

V rámci výměnného programu jsem odpískal pár zápasů už v roce 2010. Prvním zápasem pod profi smlouvou byl v roce 2016 Traktor-SKA. Byl jsem tehdy hodně nervózní, ale i šťastný, protože se mi splnilo to, za čím jsem si šel. V utkání jsme naštěstí žádnou složitou situaci řešit nemuseli.

Popiš našim divákům, jaký je pracovní režim rozhodčího v KHL? Jak vypadá tvůj život v Rusku během sezóny?

Je to velice specifické. Jsme samotáři na cestách. Hokejový zápas bereme jako zpestření, těšíme se na něj, protože ani jeden není stejný. Práce je však také mimo led. Hned po zápase nebo druhý den ráno se přelétá a většinou letíme každý jinam. Proto samotáři. S počtem nalétaných mil se s námi nemohou srovnávat ani hráči, kteří letí na trip všichni spolu, pak jsou zas na 3-4 zápasy doma. My jsme každý sám a každý zápas v jiném městě. 90% cestování je letadlo, zbytek vlak, který využíváme jenom mezi Moskvou a Jaroslavlí nebo Čeljabinskem a Jekatěrinburgem.

Jak často se dostaneš během sezóny do Česka a jak trávíš „volno“? Sleduješ dění v KHL a zápasy, které nepískáš nebo naopak čistíš hlavu? 

Vedení se mi snaží vycházet vstříc. Pracovní cyklus je většinou 7-9 dní na cestách a pak 4-5 dní doma. Volno mám na všechny reprezentační přestávky a přes Vánoce. Snažím se domů létat vždy, když to jde. I když mám někdy mezi zápasy jen dva dny volno, letím domů. Na cestách se v zimě ven moc nedostanu. Sedím na pokoji a čtu si. Takže těch pár dní doma je velice důležitých. KHL sleduji pouze výjimečně, přesně jak říkáš, čistím hlavu.

Jak probíhá nominace, jaký časový plán dopředu máš? 

Přibližně dva týdny předem se dozvíme rozpis zápasů na zhruba tři týdny. V tu chvíli sedám nad rezervační systémy. Správně si to naplánovat je zásadní. Jsou totiž města, kde nikdo nechce trávit víc času, než je nezbytně nutné.

Mnoho času trávíš v letadlech. Lidé u nás si kolikrát stále ještě představí rozklepaný Tupolev nad Sibiří, předpokládám, že už je to dávno jinak, ale co ty a létání? Jestli se nepletu, tak tvůj vztah k létání je specifický

Máš pravdu. Létám rád. Cestování letadlem mi nevadí. Nemůžeme se ale bavit o tom, že bych si to v tomto případě užíval. Nalétáme pracovně vážně moc. Za sezónu přibližně 100 letů. 300 hodin. Většinou s Aeroflotem, který má moderní flotilu. Navíc díky častému létání požíváme některých výhod, které cestování zpříjemní (salónky, upgrade do vyšších tříd apod.).

Je náročné se v Rusku prosadit jako rozhodčí ze zahraničí? 

Jde o komplex více věcí. Rozhodčí nedávají góly, nehovoří za ně kanadské body. Musíš nejen dobře pískat, ale být parťák, umět komunikovat, získat důvěru lidí v branži. Pak máš napůl vyhráno. Je to úplně stejné, jako pro českého rozhodčího prorazit tady u nás v extralize, jen s tím rozdílem, že se přizpůsobuješ požadavkům jiné kultury, mluvíš jinou řečí. O úspěchu rozhoduje právě schopnost jedince zorientovat se v novém prostředí.

Co kolegové rozhodčí. Jste parta nebo se tví kolegové často mění? Máš mezi rozhodčími dobré přátele?

Parta mezi rozhodčími v Rusku je lepší, než ta, kterou si pamatuji od nás. Nechápej mě špatně, není to o lidech, jako spíš o podmínkách. Zatímco u nás se po zápase rozhodčí rozjedou okamžitě k domovům, v Rusku s kolegy trávíme mnohem více času. Místo pár hodin před zápasem se potkáváme už den před a loučíme den po zápase. Každý zápas je takový malý teambuilding. 🙂

Předpokládám, že tvůj vztah s hráči je profesionální, ale přeci jen, jsou někteří, se kterými je při zápasech složité pořízení? 

Takoví jdou spočítat na prstech jedné ruky. Všichni ostatní jsou naprostí profesionálové. V komunikaci hráčů směrem k rozhodčím není v KHL žádný problém. Máme klid na práci. Věřím, že to hráči a trenéři vnímají stejně i od nás.

Co takový Artyukhin či ještě nedávno Stepan Zakharchuk? 

Pozor, směrem k nám rozhodčím proti nim nemohu říci jediné špatné slovo. Jsou to skvělí kluci. Jak Artyukhin tak Zakharchuk umí komunikovat a jejich problematická nálepka bohužel vznikla pouze tím, jakým stylem hrají. Většina zákroků vychází z jejich postavy, jsou to obři a sem tam někoho bohužel nešťastně trefí.

Co hvězdy jako Pavel Datsyuk či Sergei Mozyakin? Navenek z našich přenosů působí sympaticky.

Jsou takoví i na ledě. Oba už nehrají, co by si přáli. Věk nezastavíš. Nicméně na ledě je s nimi dobré pořízení. Umí si k naší práci říci své, na to mají plné právo, ale stejně tak přijmou naše vysvětlení. Jsou to naprostí profesionálové a v Rusku velice vážení páni hokejisté.

Co civilní život v Rusku? Já osobně jsem zažil v moskevském metru loupežné přepadení mezi zápasy play-off, kdy hrál Slovan na CSKA. Máš ze svého působení nějakou nepříjemnou zkušenost?

Nemám žádnou kriminální. Pro mě je vždy o nervy cesta z letiště na hotel a zpět. Přesouváme se taxíky a velmi často se stane, že přijede auto, které je technicky sice v pořádku, ale řidič by u nás autoškolu neudělal. To pak mám sto chutí si za ten volant sednout sám. Stane se i opak, že přijede strašný „střep“, ale člověk za volantem ví, co dělá, to nějak vydržím. Jenže když se to sejde obojí, ……..cesta bývá „zábavná“.

Máš čas poznat blíže ruská města? Pamatuji si, že mezi přenosy jsem měl možnost projít si třeba Nižněkamsk či Magnitogorsk, ale moc k vidění tam toho nebylo. Ale co taková Kazaň, Petrohrad či Soči, to je asi jiná? 🙂

Čas mám. Nebývá chuť ani síla. V každém městě vím, kam si zajít na dobré jídlo. I v těch městech, která zmiňuješ, je kde si dobře sednout. V Soči je například povinnost se projít po nábřeží. V Moskvě se snažím vždy navštívit český dům. Pravidelně se tam s někým potkám. Ale jen pro představu, kdybys měl jeden den hokej v Barceloně, obden v Londýně, další v New Yorku a pak domů a znova. Po památkách bys určitě nelítal :-). Je to tvrdá práce.

Máš za sebou čtyři sezóny v KHL, co dál? Máš nějaký horizont, kdy si říkáš, chci tu být ještě tolik a tolik let a pak domu nebo jdeš sezónu za sezónou?

Hokej je celý můj život. Viděl jsem tisíce zápasů a několik tisíc napříč všemi úrovněmi odpískal. Bude-li sloužit zdraví, tak nemám v plánu zatím končit. Baví mě to, daří se mi, jdu sezónu za sezónou. Uvidíme, co hokejový život ještě přinese.

Jak je to vlastně s kontrakty pro rozhodčí. Předpokládám, že nejsou dlouhodobé, ale vždy na jeden rok, jestli se nepletu tak dokonce jen na základní část, jak to vlastně funguje?

Je to přesně tak, jak říkáš. Kontrakty se podepisují na sezónu. Zahrnují klauzuli o minimálním počtu zápasů, které musíš odpískat, aby Ti vyplatili celou sumu. Za zápasy play-off jsou pak prémie navíc. Je proto velká motivace pískat dobře a před koncem sezóny si vydělat něco navíc. Naprosto spravedlivý systém.

KHL bývá pro hráče finančně zajímavá, jak jsou na tom rozhodčí?

S platy hráčů se nemůžeme vůbec srovnávat. Nicméně ve srovnání s odměnou tady v Čechách je to samozřejmě lepší. Je to náročná, avšak adekvátně ohodnocená práce.

Na závěr se nejde nezeptat. Rozjeté play-off zastaveno koronavirem. Poprvé v historii nepoznáme mistra, jak se s tím KHL zvládá poprat podle tebe? A co to znamená konkrétně pro tebe?

Zastavit soutěž trvalo KHL o chvíli déle než ostatním ligám. Udělali správné rozhodnutí. Jsou daleko důležitější věci v životě. Pro mě to znamenalo zůstat po posledním zápase osmifinále Spartak – Dynamo (hraném bez diváků) o týden déle v Moskvě. Nebylo mi doporučeno cestovat domů, protože bych se už nemohl vrátit, kdyby se přeci jen hrálo. Díky brzkému konci mám více času na odpočinek a možnost dobře se připravit na příští sezónu.

                                                                                                                                                                                                                                                    Ondřej Voršilka