TOP 10 zážitků Tomáše Richtra

2020. 06. 25. 08:41    
Čas čtení: 6 minuta
F1

25.6. 2020 – Už brzký obnovený start sezony 2020 je doslova za dveřmi! Bude to můj třináctý rok komentování přenosů velkých cen formule 1 a šestý rok na programech Sport1 a Sport2. Při této příležitosti mi byl položen dotaz, jakých je deset mých největších zážitků? Donutil mě k hlubokému přemýšlení a zjištění, že odpověď není vůbec snadná. Především je pro mě top zážitkem každý přímý přenos velké ceny. Adrenalin spojený s živým televizním vysíláním je unikátní, nenahraditelný a doposud neomrzel. Zažil jsem i velmi silné momenty, které mě během vysílání donutily k slzám. Před Velkou cenou Maďarska 2015, když byla vyjadřována pocta zesnulému Julesu Bianchimu, se emoce jednoduše nedaly ukočírovat. Děsivá událost v podobě tragické havárie v Belgii roku 2019, po které zemřel Anthoine Hubert, donutí člověka zastavit a přemýšlet, zda to má všechno vůbec smysl. Ale předpokládám, že dotaz byl spíše na ty TOP TOP zážitky. A tak jsem se ‚zabejčil‘, a tady jsou!

10

Byla to první sezona týmu Force India, tehdejšího Jordanu. V průběhu Velké ceny Monaka 2008 uspořádal majitel stáje Vidžaj Mallya typickou monackou párty na své téměř stometrové jachtě zakotvené v přístavu v bezprostřední blízkosti závodní dráhy. Už si přesně nepamatuji, jak se to povedlo, ale prostě jsme se ocitli na seznamu pozvaných. Několikapatrová loď se stala dějištěm mejdanu plného muziky, stroboskopů, iluzionistů, jídla a pití zdarma a těch nejkrásnějších žen, které jsem doposud viděl. Musel jsem zcela zákonitě působit, že jsem se na takové akci ocitl zcela omylem, ale za ten zážitek v podobě nahlédnutí do zcela zapovězeného světa to každopádně stálo!

9

Pro někoho, kdo má vůz Chevrolet Camaro jako jeden z nejoblíbenějších vozů, je nezapomenutelným zážitkem jízda na drag stripu areálu Yas Marina, dějišti Velké ceny Abú Dhabi. Běžně dostupná veřejnosti se vám naskytne příležitost sám řídit auto s motorem o výkonu 455 koní. Lze si otestovat reakce na startovní světla v autě, které z nuly na stovku zrychlí za 4,3 sekundy. To vše na asfaltovém pásu dlouhém 1,2 kilometru. Je neuvěřitelné, za jak krátký okamžik lze takovou vzdálenost absolvovat.

8

Do dnešního dne velkým top zážitkem zůstává vlastně můj první komentář televizního přenosu formulového závodu. Na kalifornském okruhu Laguna Seca se v březnu 2006 jel závod dnes již neexistujícího seriálu A1 Grand Prix. Ten byl výjimečný tím, že jezdci neměli na svých formulích startovní čísla, ale olympijský kód země. Jos Verstappen reprezentoval Nizozemí s kódem NED, Alex Yoong měl na autě MAL, nebo Tomáš Enge vezl na červeno-bílo-modré formuli písmena CZE! Seriál ‚národních formulí‘ zavítal i do Brna, kde jen o měsíc později Tomáš Enge získal stupně vítězů a já byl coby zelenáč se svým komentářem u toho!

7

Na svou první velkou cenu F1 v pozici komentátora určitě nikdy nezapomenu. Jednak se možnost komentovat závody F1 objevila až krátce před startem sezony 2008. A pak – co si budeme nalhávat – šlo o velkou premiéru a s tou byla spjata obrovská nervozita. Jela se Velká cena Austrálie, což znamená vstávat uprostřed noci. Umíte si asi představit, jak rozhozený biorytmus v kombinaci s obrovskou nervozitou měly za následek pekelnou nevolnost. V jednu chvíli existoval moment, kdy jsem měl chuť to vzdát! Říct šéfům televize: Vezměte si na to někoho jiného! Ale jsem pochopitelně rád, že jsem tak neučinil. Jen mi pak po závodě volal tehdejší šéf televize Marek Kindernay a upozornil mě, že komentuji přenos televizní, ne rádiový. Tak moc jsem ze sebe chrlil návaly slov!

6

Je to zážitek velmi čerstvý, vlastně právě probíhající. Ale už teď vím, že si dlouhodobě vyslouží místo v top 10. Emotivní náhradní start sezony 2020. Chystali jsme se v polovině března na přenos prvního tréninku úvodního závodu Velké ceny Austrálie 2020. Když najednou úplně všechno, dvě hodiny před startem, jakoby zhaslo. Kaput. Finito. Nic. To samo o sobě mezi top zážitky řadit nebudu, ale když udělám rychlý přesun v čase o tři měsíce dopředu, pak přichází – navzdory všem očekáváním – obnovený start náhradní sezony 2020 na rakouském Red Bull Ringu. Až budou s nečekaně velkým zpožděním vozy F1 opouštět boxy poprvé v sezoně 2020, jsem si jist, že budu mít hodně tuhý koláč v krku! Tak silné je dojetí ze skutečnosti, že si zase budeme na dálku povídat s fanoušky během skutečných velkých cen F1, jakkoli to ještě před pár týdny vypadalo všechno bledě.

5

Jednoduchý součet nabízí zjištění, že jsem od roku 2008 odkomentoval přes 230 velkých cen F1. Za sebe objektivně říkám, že těch ‚frustrujícím způsobem‘ nudných bylo mizivé množství. Drtivá většina jich dokázala nabídnout řadu úžasných příběhů, zápletek, komplikací, zvratů nebo ryzí zábavy. A pak bylo nemalé množství těch, které se staly nezapomenutelnou infarktovou podívanou. Za tu největší asi opravdu musím zvolit Velkou cenu Brazílie 2008. O titulu mistra světa rozhodlo předjetí pár stovek metrů před cílem poslední velké ceny dané sezony. Navíc: mé PRVNÍ sezony v roli komentátora F1. Dnes na sebe mohu prozradit, a vážně nekecám, že hladiny adrenalinu z infarktového závěru sezony 2008 se mi srovnávaly postupně ještě měsíc po skončení sezony.

4

Seřadit top zážitky do nějakého rozumného pořadí je hodně těžké. Ale že je tenhle blízko vrcholu žebříčku, má své opodstatnění. Ve stínu finanční krize po roce 2008 jsem si řadu cest na velké ceny hradil sám. Nejinak tomu bylo v případě premiérové Velké ceny Abú Dhabi 2009. Za celý víkend jsem v posteli spal asi jednou. S ohledem na astronomické ceny hotelů v Abú Dhabi jsem přiletěl v noci před začátkem velké ceny. Přespal na trávě nedaleko letiště před tím, než jsem se vypravil do tiskového centra pro akreditaci, kde jsem mimochodem zapomněl cestovní pas. Pro přespání v noci po pátečních trénincích jsem si zvolil Dubaj, kam jsem dojel autobusem tak vyčerpaný, že jsem pro únavu viděl skoro rozmazaně. Takže jsem z Dubaje, vysněné destinace velkého množství turistů, doposud neměl vůbec nic! Musím to někdy napravit. Logisticky byl tenhle nápad přespání v Dubaji časově extrémně náročný, takže jsem noc ze soboty na neděli raději přečkal v komentátorské kabině. Nad ránem mě vyděsila namátková kontrola policistů se psy. Po závodě jsem čekal na své letadlo s pozdním odletem v noci z neděle na pondělí, a to s mezipřistáním v Kuvajtu. Jak jsem se nakonec dostal domů, už si pro celkové vyčerpání nepamatuji. Ale nemám nejmenší pochybnosti, že to všechno stálo za to!

3

Jistě si vybavíte ‚rekordně dlouhou‘ Velkou cenu Kanady 2011. V duchu dříve řečeného jsem se domluvil s vedením televize, že si zafinancuji cestu do Kanady. Komentátorskému světu jsem tak představil Pavla Fabryho. Jenomže cestu do Kanady jsem nepojal jen jako návštěvu velké ceny v Montrealu. GP Kanady 2011 se stala prvním bodem téměř dvoutýdenního programu, který nás po Montrealu zavedl do romantického Kingstonu, k Niagarským vodopádům na kanadsko-americké hranici. Následovala celodenní cesta vlakem podél řeky Hudson do New Yorku, odkud jsme po pár dnech s velmi úzkou skupinou přátel přeletěli do Miami, včetně jednodenního výletu na nejjižnější cíp Ameriky, Key West. Když pominu poměrně důležitý fakt, že tenhle mega trip byl jedním z vývojových milníků k mému šťastnému manželství, posloužil jako inspirace pro podobný výlet, který mám rozhodně v plánu: spojit Velkou cenu Austrálie s podobnou štací k protinožcům a na Nový Zéland. A v této souvislosti si dovolím nabídnout jednu svatou pravdu: zážitky jsou jednou z nejhodnotnějších investic!

2

Když jsem na vlastní oči v roce 2002 zažil na německém tri-oválu Lausitzring závod amerických formulí, dal jsem si předsevzetí, že chci na vlastní oči zažít také závod NASCAR. To se splnilo letos v březnu naprosto nepředvídatelnou cestou. Můj nejstarší syn dostal jednak k osmnáctinám, a také jako odměnu za to, že se úspěšně dostal (a zatím se drží) na střední škole, cestu do vysněného Los Angeles (touha vzešla z prosté obliby počítačové hry GTA). Fenomenálně nezapomenutelný pobyt otce a syna na západním pobřeží USA obsahoval také cestu do Fontany na vysněný závod NASCAR. A obohatili jsme jej návštěvou Long Beach, kde vrcholily přípravy na jeden z nejvíce ikonických formulových závodů severní Ameriky. Bohužel, závod byl na poslední chvíli zrušen kvůli pandemické vlně, která v podstatně na nějakou dobu paralyzovala motorsport po celé planetě. Že jsme závod NASCAR vůbec stihli a dokázali se domů vrátit hodiny před tím, než byly zrušeny lety přes Atlantik, a že jsme vůbec tenhle výlet se synem dokázali na poslední chvíli absolvovat, považuji za jedno z největších životních štěstí.

1

Jak by žebříček mých TOP 10 zážitků nemohl vyvrcholit jízdou v monopostu F1?!  Abych řekl pravdu, nikdy jsem nepovažoval za reálné, že by se mi to povedlo. Ale naprosto nečekaně se mi taková příležitost naskytla v roce 2012 na okruhu Abú Dhabi! Zážitku předcházela na sedadle pasažéra jízda v oficiálním safety caru F1, při které jsem byl rád, že snídaně zůstala tam, kam byla o několik chvil dříve dopravena. Co ale přišlo pak, o tom by se dala napsat kniha! Podvozek monopostu F1 Tyrell upravený tak, aby si do něj mohl sednout ještě jeden člověk za samotného pilota. Třílitrový desetiválec Cosworth za zády? Naprostá extáze. Monopost F1 jsem neřídil sám, a myslím, že to bylo dobře. Protože bych jej v životě nedokázal dostat do takového stylu jízdy, ve kterém bych poznal brutalitu onoho mikroprostředí v kokpitu formulového auta. Traduje se, že zrychlení silné formule je zážitek, ale nesrovnatelný s brzdnou silou monopostů. A já říkám: to není nic proti silám, které na tělo působí, byť při drobných změnách směru. Tedy v zatáčkách. Monstrózní. Dvě kola mi stačila k tomu, abych začal toužit po návratu zpátky do boxů. Můj vzkaz všem závodníkům: respekt!

                                                                                                                                           Tomáš Richtr

Cookie settings