Blog Jana Charouze: Je Vettel nadčlověk?

2015. 03. 30. 01:32    
Čas čtení: 2 minuta

29.3. 2015 – Musím přiznat, že po velké ceně Austrálie jsem jel domů se smíšenými pocity. Od malička formulí 1 žiju a i pro mě jako hardcorového fanouška byl závod trošku utrpením. Na start nastoupilo pouhých 15 aut, po pár kolech už jich kroužilo jen 11. Hamilton vyhrál start-cíl a Rosberg, jako jediná konkurence, na teamového kolegu prostě neměl. Naštěstí, změnou lokace se změnilo i všechno ostatní.

Team Manor konečně vyjel na trať, McLaren dorovnal alespoň Force Indii a Red Bull se alespoň na oko usmířil se svým motorovým dodavatelem Renaultem. Sice skoro až komicky je největší konkurencí Redbullu jeho juniorský team Torro Rosso, ale to je povídaní na samostatný článek. Už od pátečních tréninků to vypadalo, že se teamu Ferrari nějakým záhadným způsobem podařilo stáhnout ztrátu na Mercedes. Sice zastávám názor, že výsledky tréninků jsou více méně irelevantní, ale jisté zlepšení na straně Ferrari bylo evidentní.

Mercedesu v Malaysii sebevědomí rozhodně nechybělo. Nico Rosberg dokonce přes Twitter pozval Sebastiana Vettela na teamový breafing, aby se prý přisel něco přiučit. Jako kdyby tenhle vtípek rozhoupal karmické síly a dodal Scuderii Ferrari potřebné postrčení vpřed. První šok přišel už v divoké kvalifikaci na mokru, kdy se Vettelovi podařilo probourat do první řady a od „pole position“ Lewisem Hamiltona ho dělilo pouhých pár setin vteřiny. Říkali jsme si: náhoda, štestí, akorát byl Seb ve správný čas na správném místě. Tenhle falešný pocit bezpečí vydržel Mercedesu až do posledních deseti kol závodu, kdy ještě ujišťoval Hamiltona, že vítězství je na dosah. Najednou byl ale Vettel nedosažitelný a po roce trápení s RedBullem konečně zase vyhrál.

Sebastiana znám od 15ti let, když jsme spolu závodili ve Formuli BMW. Jednou jsme se bavili a on mi jen tak mimochodem řekl větu, kterou si pamatuji do dnes. „Za pár let budu jezdit formuli 1 u Ferrari a stanu se mistrem světa“. Měl Seb magickou kouli a dokázal předpovídat budoucnost? Nejspíš ne. Co ale má, je až nadlidské odhodlání a cíl, pro který je schopen obětovat všechno. Jestli se mu ale nakonec podaří vyhrát celý šampionát, uvidíme až v Abu Dhabi. Teď s jistotou můžeme říct akorát to, že to nebude mít jednoduché a doufat, že ještě letos uvidíme spoustu napínavých závodů, jako byla tato velká cena Malajsie.

Jan Charouz