Deschampsova nominace: zase špatně?
2017. 10. 06. 20:11 Čas čtení: 2 minuta
6. 10. 2017 – Je to oblíbená disciplína snad všech fotbalových fandů, těch českých nevyjímaje. Když reprezentační trenér zveřejní nominaci na nejbližší zápas nebo na velký turnaj, hned se začnou ozývat mnozí, kteří si klepou na čelo a kroutí hlavou, proč trenér povolal jednoho a opomenul druhého nebo naopak.
Prožil to myslím každý trenér. Zavděčit se každému zkrátka nedá. Ale přeborníkem v překvapivých nominacích je možná trenér francouzského národního týmu a bývalý skvělý záložník, Didier Deschamps.
Na začátek je potřeba říci, že to je samozřejmě právě trenér, který zodpovídá za výsledek a je proto zcela na jeho výběru, aby ukázal na ty, které chce. A proto je čistě na něm, když na úkor sportovní kvality vezme někoho, kdo mu buď lépe zapadá do koncepce, nebo o něm ví, že lépe zapadne do týmu, co se týče charakteru. Nebo se vyhne někomu, kdo by sice byl obřím sportovním přínosem, ale kdo by mohl dělat trenérovi problémy. Je to jeho výsostné právo. Ale stejně tak se bude muset připravit na to, že se pak spousta novinářů, fanoušků, odborníků i rádoby expertů bude chtít zeptat, proč kouč vybral toho a ne jiného.
Deschamps v tomhle oboru má už solidní zkušenosti. Stačí se jen ohlédnout o rok a kousek zpátky a připomenout si, co všechno se nelíbilo francouzské veřejnosti při nominaci na domácí evropský šampionát. Vzal třeba Moussu Sissoka nebo Yohana Cabaye, ačkoli ti toho pro klub onu sezónu moc neodvedli. Ale Deschamps jim zkrátka věřil. Vzal i hrotového útočníka Girouda, který nedal za Arsenal ligový gól od ledna do května. Naopak nevzal třeba Benzemu, Ben Arfu (který měl výjimečně dobrou sezónu) nebo Samira Nasriho. Však to pak francouzský kouč slíznul zleva i zprava. Trefovali se do něj kvůli rasismu a své si k tomu tehdy řekla – a velmi nevybíravě – i Nasriho přítelkyně. Ale – a to je nejpodstatnější – Francouzi na šampionátu rozhodně nezklamali. Celá země si samozřejmě přála a zlato, které však necinklo. Ale chybělo k němu pár centimetrů při tyči Gignaca v nastavení druhého poločasu finálového zápasu.
Při poslední nominaci na závěrečné dvojutkání kvalifikace o postup na světový šampionát v Rusku prožil Deschamps několikáté „déjà vu“. Francouzská média se do něj totiž trefují ze všech stran, protože vsadil na jednoho z hrdinů loňského Eura, Dimitri Payeta, na úkor Anthony Martiala. Jarní část minulé sezóny odehrál Payet ve velkém stylu. Ale letošní podzim, i kvůli zranění, není u Payeta ničím extra. Herně spíš bída a v pěti odehraných zápasech má bývalý hráč WHU na kontě zatím dvě asistence. Takový počin zvládl Martial za 26 minut svého posledního představení v Lize mistrů. Celkem stihnul letos za 263 minuty v lize a Lize mistrů 5 gólů a 4 asistence.
Jasně, vše se nedá měřit jen hokejovou produktivitou. Ale výkony Martiala jsou letos i podle jiných měřítek objektivně lepší, než ty Payetovy. A dá se i namítnout, že Payeta vnímámě jako hráče do základu, tedy z podstaty důležitějším hráčem, kdežto Martial je střídajícím žolíkem. Tak ho letos bere i José Mourinho. Ale o to je jeho produktivita obdivuhodnější. A jak by se takový žolíček krásně hodil v zápase Francie proti Lucembursku minulý měsíc, že…?
I tady platí, že za nominaci a za výsledek je zodpovědný Deschamps. A účty se neskládají při nominaci nebo na tréninku, ale až po konci kvalifikace. Tu mají Francouzi rozjetou velmi dobře. Ale mohlo to být i lepší nebýt nečekané lucemburské ztráty. Zda se Francouzi znovu naladí na vítěznou vlnu, můžeme společně zjistit v sobotu, kdy Les Bleus hrají předposlední zápas kvalifikace v Bulharsku. Na Sportu 1 zápas začíná ve 20:30, buďte u toho!
