Monako kouzla zbavené?
2017. 11. 17. 15:37 Čas čtení: 2 minuta
17. 11. 2017 – Může to tak na první pohled vypadat. V létě odchody mnoha opor, v lize „až“ druhé místo a v Lize mistrů budou „knížata“ hrát v úterý proti Lipsku o bytí a nebytí – rozumějte o možnost zabojovat po pouhých dvou získaných bodech ze čtyř zápasů o postup do další fáze soutěže.
Ale ono není tak zle. Ani zdaleka. Pravda, na postup to v Lize mistrů nevypadá. A že je v lize před Monakem PSG, není něco, co by se po drahých letních nákupech PSG nečekalo. Navíc Monako ztrácí jen 4 body. A hlavně je dobré vědět, že touto dobou mělo v lize minulou sezónu dokonce o dva body méně, než má nyní.
Co by mě ale jako fanouška bíločerveného knížecího týmu těšilo nejvíce, je skutečnost, že se týmu daří vyrovnat jak s odchodem hráčů typu Mbappé, Germain, Bakayoko, Mendy nebo Bernardo Silva, ale také se zdravotními problémy opor v této sezóně. Z různých důvodů chyběli nebo chybí Falcao, Lemar nebo Sidibé. Všechno reprezentanti svých zemí.
Navíc odvádí Leonardo Jardim fantastickou práci v zapracování nových posil do týmu. Nespěchá. Dopřává jim čas. A do základních jedenáctek je zařazuje až poté, co vidí, že jsou zcela připraveni. Týká se to třeba Keity Baldého, forvarda, který v minulé sezóně zazářil 16 góly v Serii A v dresu římského Lazia. Poté, co v Itálii v létě kvůli touze po přestupu do Juventusu trucoval, byl i vyřazen z týmu a nabral tréninkové manko. A Jardim jeho aklimatizaci v novém klubu neuspěchal. Poprvé ho postavil do základu až v devátém kole v Lyonu. To ještě Senegalec neskóroval, ale o té doby nastoupil v základu třikrát ze tří zápasů a pokaždé se zapsal mezi střelce. Podobné je to u mladého belgického reprezentanta Youriho Tielemanse. Bývalá hvězda Anderlechtu a hráč, který ve svých dvaceti letech už patří do kádru belgické reprezentace a MS by se bez něj nemělo obejít, sice nastupoval pravidelně v přípravě, ale se základní sestavou v ostrých soutěžních zápasech dlouho počítat nemohl. Nyní hraje pravidelně a jeho výkony jsou v každém zápase lepší a lepší.
Jiným hráčům zase portugalský trenér věřil i v situacích, kdy jejich výkony nebyly úplně pohárové. Namátkou se dá vzpomenout třeba křídelník Rony Lopés. V minulé sezoně předváděl dobré výkony během hostování v Lille, ale když letos konečně dostal šanci v prvním týmu, jeho výkony byly dlouho nevýrazné. Ale Jardim Lopésovi nadále věřil, protože věděl, co mu na tréninku předvádí. A ejhle. Výkony bývalého hráče Benfiky Lisabon nebo Manchesteru City šly nahoru natolik, že během reprezentační pauzy poprvé nastoupil za portugalský národní tým.
Podobně dobrou práci odvádí Jardim při návratu zraněných hráčů po rekonvalescenci. Ani tady nespěchá a i u těch největších opor čeká na to, až jsou úplně fit a připravení na zápasovou zátěž. Týká se to znovu Falcaa, ale nejen jej.
Jinými slovy, ačkoli se Monako muselo po té báječné minulé sezóně rozloučit se skvělými hráči, naštěstí jim zůstal Leonardo Jardim. Portugalec, který je na jihu Francie čtvrtým rokem, odvádí u týmu vynikající práci. Přitom nechybělo moc a Monako se s tímto progresivním koučem před minulou sezónu rozloučilo. Tehdy kvůli neatraktivnímu hernímu projevu. To zní jako dobré sci-fi, že?
