Odpustíme-li Vettelovi, proč bychom nemohli Hamiltonovi?

2017. 04. 19. 10:22    
Čas čtení: 4 minuta

19. 4. 2017 – Byla to vzrušující velká cena. Parádní adrenalinové zážitky a detektivně vzrušující průběh závodu v Bahrajnu. A jak to bývá pro velké závody typické, neobešel se bez kontroverzních situací. Jsou ale – někdy až iracionální – emoce vůbec na místě?

Trochu vyděšen nenadálým kvalifikačním deficitem Ferrari na Mercedes jsem se bál toho, co se může během GP Bahrajnu stát. Ale obvykle silná závodní forma Ferrari a příjemně překvapivé výsledky Red Bullu dávaly naději, že hned po GP Číny uvidíme další šou ve stylu Grand Prix. A stalo se. Alespoň já to tak mám – abych neurazil svým nadšením, o kterém jsou někteří schopni neznalecky prohlásit, že je falešné. Aniž by byli schopni byť nahlédnout do mého emotivního a duševního nitra, a přesto si kladou nároky jej posuzovat. To ale není můj problém, který bych měl řešit.

Nešlo si nevšimnout nezvykle silné vlny obviňování ze „zjevné vlny fanouškovství a podporování Lewise Hamiltona“, potažmo Mercedesu během přenosu GP Bahrajnu na Sport 2, ze strany některých diváků a fanoušků. Absolutně to nechápu. Nechápu to tím spíš, když už deset let vysvětluji, jak to ve vztahu k jezdcům a týmům, potažmo formuli 1 jako celku mám. Jsou snad lidé hluší k tomu, co říkám?

Když v závěrečné fázi GP Bahrajnu tónem komentáře jakoby popoháním Hamiltona, aby dojel lídra závodu Vettela a byla z toho ještě napínavější bitva, tak to neznamená, že chci, aby vyhrál Hamilton, a ne Vettel. Prostě chci ještě vyhrocenější bitvu. Podobně, jako když bude stav fotbalového nebo hokejového zápasu 2:1 dvě minuty před koncem normální hrací doby, a já si přeji prodloužení. A je úplně jedno, kdo dotahuje ztrátu, pokud se nejedná o českou reprezentaci. Chci si užít drama, čím větší, tím lépe.

Kdyby byl v neděli Vettel v Hamiltonově pozici, byla by motivační zabarvenost mého komentáře úplně stejná. City fanoušků nebo anti-fanoušků toho nebo kterého jsou mi upřímně zcela ukradené. Velmi krásně to v aktuálním rozhovoru pro DVTV vystihl fotbalový komentátor Jaromír Bosák. Ten popsal příběh jednoho fanouška, který Bosákovi na sekundy měřil délku toho, jak křičí „gól“, když branku vstřelí jeden tým nebo druhý. A na základě sekundových rozdílů pak usoudil, že Jaromír Bosák fandí jednomu týmu více než druhému. Hodně solidně ulítlý, a i když je to asi tak už po mnoho let, náš problém to není. To jen fanoušek si interpretuje své vlastní pocity a na dálku určuje komentátorovi, kde přesně by se měl na emoční škále aktuálního projevu nacházet.

Jenomže s ohledem na rozličnost a košatost všudypřítomného světa kolem nás je to problém přirozeně neřešitelný.

Velká cena Bahrajnu byla úžasným Grand Prix zážitkem. A škoda té pětisekundové penalizace pro Lewise Hamiltona za „zbytečné zpomalení“ při nájezdu do boxů, když byl na trati safety car (a tím pádem zpomalení Daniela Ricciarda). Když říkám „škoda“, pak tím myslím to, že už tak adrenalinový průběh velké ceny mohl být ještě více adrenalinový. Neříkám „škoda“ proto, že lituji Vettelova vítězství. To je samozřejmě pitomost. Italský temperament oslav po jeho vítězství mi vháněl slzy do očí a stavěl chlupy na rukou do pozoru.

A že má můj spolukomentátor Josef Král Hamiltonův trest za přísný? Je to jeho názor a Josef je tam proto, aby právě tyto své názory sděloval. Své názory bude sdělovat Josef Král stejně jako Jan Charouz, Richard Gonda nebo Štefan Rosina. A pokud se stane, že se s tímto názorem divák neztotožní, rozhodně to není důvod k urážkám nebo teatrálnímu zesměšňování práce, kterou tým lidí na Sport1 a Sport2 navzdory občasným nedostatkům odvádí.

Pravidla říkají, že „žádný vůz nesmí být řízen bezdůvodně malou rychlostí“, když je na dráze safety car. Toto znění pravidel nenabízí konkrétní limit podobný tomu, že rychlost v obci je omezena na 50 km/h a hodnota 51 km/h je již porušením pravidel. Ono se upřímně takový limit pro prostředí F1 ani definovat nedá. Komisaři uvedli, že Hamilton zpomalil na 57 km/h a pak zrychlil na 75 km/h před nájezdem do boxů, přičemž oním zpomalením pozdržel Red Bull Daniela Ricciarda. A rozhodli se pro trest.

Oprávněnost penalizace nelze zpochybňovat, ale současně nelze brojit proti komentáři, že se jedná o zbytečně přísné posouzení, které nás ochudilo o více adrenalinový boj o vítězství. Přičemž samozřejmě platí, že někomu to může přijít přísné, někomu akorát a někomu trest přijde naopak mírný. Že se divák neshodne s názorem komentátora rozhodně není důvod k urážkám a ano: komentátor je od toho, aby svůj komentář nabídl. Je to ostatně obsaženo v roli jeho funkce.

A že komentátoři přenosu Hamiltonův trest dají do souvislosti s Vettelovým (ne)trestem z GP Číny, to vážně nemá žádnou souvislost s tím, že jeden brojí proti Ferrari a současně podporuje Mercedes. V případě Vettelova postavení MIMO prostor pro to určený šlo o odpuštění trestu za prohřešek, kterého se Vettel jednoduše a fakticky dopustil. A je jedno, jestli je to Vettel, Hamilton nebo Mickey Mouse, a je jedno, jestli sedí v autě červeném, stříbrném nebo duhovém. Absence Vettelova trestu v Číně nás naštěstí neochudila o zajímavou bitvu. A jestli sportovní komisaři závodu občas hodlají v případě takto hraničních prohřešků nepřinášejících žádnou výhodu polevit, pak jsem jednoznačně pro. Ale musí tak činit souvisle.

Protože Hamiltonův prohřešek v Bahrajnu se co do závažnosti nesl v podobném duchu. A zcela vážně a upřímně: pokud divák neunese odlehčenost komentáře a zjevně uvolněnou vtipnou narážku na asistenci Ferrari od FIA (to v případě výše řečeného v kombinaci s odstoupením Marcuse Ericssona v závěru závodu), pak bych vážně doporučil sérii kurzů sebeovládání. Nezavděčí se jeden všem a pokud budu komentovat já, pak se odlehčeně myšlené komentáře sem tam prostě budou objevovat, stejně jako ty občasné a pitomé přeřeky, které sám nesnáším. Až z moci vyšší bude komentovat někdo jiný, bude to jinak. Že se za zkratkou FIA skrývá Ferrari International Assistance, to je pojem snad starší než já sám. A jsem přesvědčen, že je to dnes přirovnání irelevantní více než kdy jindy.

Lidé, kteří zprostředkovávají přenosy F1, milují F1. A já nejvíc. Investujeme mnoho dní práce do přípravy každého přenosu a každého Studia F1. Je to osm hodin živého vysílání každý víkend, bez jakéhokoli scénáře, tréninků nebo generálních zkoušek. Improvizace v jednom kuse. Občas se nám něco nepovede, občas se přeřekneme. A výtky technického typu (zvuk a podobně) předávám do centrály každý den.

Co ale máme přitom všem společné, že si přejeme, aby závody F1 byly zajímavé. A jestli to občas znamená „popohánět“ Hamiltona, když vede Vettel, nebo popohánět Vettela, když vede Hamilton, nebo popohánět Frantu, když vede Pepa, tak to je přesně v souladu s tou filozofií, že milujeme F1.

Myslím, že ten, kdo F1 miluje, chápe.