„Zaprvé jsem rozhodně vděčný za to, že jsem stihl dva závody před přestávkou. Myslím, že konvenčnější způsob byl zařadit mě do druhé poloviny sezony, ale mít ty dva závody a pak přestávku na to, abych se nad tím zamyslel, ale také pak pracoval na některých věcech teď o víkendu, myslím, že to bylo opravdu přínosné,“ řekl Daniel Ricciardo na začátku víkendu Velké ceny Nizozemska.

„Takže si myslím, že když mi tým řekl, že se to stane velmi brzy, část mého já si říkala… „aha, možná bychom měli počkat na přestávku“. Ale osobně jsem velmi rád, že mě tak trochu hodili do vody a myslím, že mě to mnohem lépe připravilo na druhou polovinu sezony. Myslím, že Budapešť byla… Upřímně jsem si o tom víkendu nemohl přát víc. Byl jsem opravdu spokojený se svým výkonem a s tím, jak jsem se do toho dostal. A pak Spa, ano, řekněme, že ta malá chyba v páteční kvalifikaci pak ovlivnila neděli. Ale myslím, že přístup byl správný a já jsem jen zřejmě doplatil na to, že jsem se řekněme snažil asi až příliš. Ale v sobotu se pak pár věcí tak nějak vyčistilo. Samozřejmě, ten den si tak nějak žil vlastním životem, ale s kvalifikací i závodem jsem byl spokojený, takže celkově to bylo dobré. Prostě na tom budu dál pracovat. Ale jo, mám pocit, že jsem se trefil do černého a cítím se spokojeně.“

Ricciardo ještě reflektoval na to, co mu přinesla půlroční přestávka:

„Myslím, že jsem na tom dobře. Myslím, že jsem během těch šesti měsíců hodně osobně rostl nebo přemýšlel a dal si věci zase do pořádku. Samozřejmě jsem měl jen dva závody, ale ty dva závody, nejen na trati, ale myslím, že i mimo ni, a to, jak ten víkend proběhl a jak jsem se cítil na osobní úrovni, bylo přesně to, co jsem chtěl, a úroveň štěstí a radosti a pohonu a motivace. Myslím, že to bylo asi to, co jsem chvíli hledal. Takže teď už jen vrátit se k tomu, ale udržet si věci, které jsem se během toho volna naučil, a ty si, jak jsem teď řekl, nést s sebou pro tuto druhou kapitolu mé cesty. Jsou to věci, kterých se budu držet po cestě a ujistím se, že se nevrátím k nějakým starým návykům nebo něčemu podobnému. Ale je to osvěžující pocit. Vlastně jsem mluvil s Fernandem, vzpomínám si, že to bylo během letu, už si nepamatuji, kde to bylo, ale dotkl se volna a jeho výhod, a já to určitě cítím. Vím, že každý z nás je jiný a reaguje na jiné věci, ale… Nebyl jsem si jistý, jestli budu potřebovat 12 měsíců volna nebo dva roky nebo jak to bylo, ale těch šest měsíců pro mě bylo opravdu silné.“

                                                                                                                                                                                                                                                                  autor: www.gpf1.cz