Díky, Theo!

25. 5. 2019 – Debut přišel při přípravném utkání v Japonsku, takřka přesně před 8 lety. Od té doby přišlo dalších 53 startů za národní tým. Další už Theodor Gebre Selassie nepřidá. Z osobních důvodů, daných částečně zdravím, a částečně fixací na rodinu, ukončil bývalý hráč Slavie nebo Liberce v tomto týdnu svou reprezentační kariéru.

„Proč už teď?“ To mě napadlo jako první, když jsem zprávu zjistil. „Škoda.“ To bylo hned to další, co mi proletělo hlavou. Jenže když si poskládáte pár věcí dohromady, a vzpomenete si, co za myšlenky nabízel Gebre Selassie v nedávných rozhovorech, dává to všechno smysl.

Co se týče počtu roků v reprezentaci, byla současná opora Werderu Brémy nejzkušenějším reprezentantem. Zažil Pavla Vrbu i Michala Bílka. Prožil éru Čecha a Rosického. Dá se chápat, že už začínal mít všeho. Reprezentace je vždycky čest, ale zkracuje vám to čas na sebe i na své blízké. A někdy přijde čas, kdy vám to začne vadit. A netýká se to přece jen reprezentantů. Ale kdo je rodičem, myslím, že to zná. Nevadí vám pracovat. Klidně i víc, než pracuje vaše okolí. Ale když to znamená, že se tím okrádáte o čas, který byste mohli strávit s dětmi, začne vám to být lito. Kvůli dětem. I kvůli sobě.

A právě Gebre Selassie o důrazu na čas s rodinou občas mluvil. Má dvě děti, které pro něj znamenají hodně. Vzpomínám si na rozhovor pro Deník.cz  rok zpátky. „Rodina je pro mě na prvním místě. A čas s dětmi a manželkou vám nic nenahradí. Možná to zní jako klišé, ale takové zážitky si za nic nekoupíte.“ Tak zní přesná citace. Už tehdy o konci možná reálně přemýšlel.

Navíc měl během sezóny zdravotní problémy. Teď bude mít více času na odpočinek. Jinak by se teď po konci klubové sezóny musel zvolna chystat na červnový reprezentační sraz. Ten už se ho ale týkat nebude.

Faktorem, který mohl sehrát svou roli je i skutečnost, že zrovna pozice pravého krajního beka, která je Gebre Selassiemu vlastní, je v české reprezentaci dobře pokrytá. Jistotou je Kadeřábek, herně hodně vyrostl Coufal. A asi si všichni vzpomeneme na logickou snahu reprezentačních trenérů, kteří chtěli mít ve hře oba dva bundesligové hráče – Kadeřábka i Gebreho. Jasně. V době, kdy řada reprezentantů ve svých zahraničních klubech nehrála, působilo jako marnotratnost, že jednoho ze stabilních bundesligových opor necháte sedět. Jenže bohužel pro Gebre Selassieho, byl to většinou on, kdo se musel přizpůsobit na nové pozici. Tu na kraji zálohy, tu jako levý krajní bek. Nebo jako jeden ze stoperů v pětiobráncovém systému. A co si vzpomínám, na žádné pozici nebyl fotbalista, který má i etiopské kořeny, tak dobrý, jako vpravo na beku.

V Brémách právě dokroutil sedmou sezónu. A má tu smlouvu ještě na rok. Udělal si tady dobré jméno, má v klubu pevnou pozici. Dva tři roky může ještě úplně v klidu hrát. A v klidu se může věnovat i svým dětem. A stejně tak v klidu a pohodlí může sledovat reprezentační zápasy jako divák. Bez stresu. A bude na to mít nárok. Své si v národním trikotu rozhodně odvedl.

redakce/as/