Sázka na Karagümrük by se mohla vyplatit

2020. 10. 16. 17:14    
Čas čtení: 3 minuta

16.10. 2020 – Ze všech tří letošních nováčků je Fatih Karagümrük tím nejpřekvapivějším účastníkem nového ročníku turecké Superligy. Tým, který v minulé sezóně druhé turecké ligy skončil až pátý, a postup mezi elitu si vybojoval až díky play-off, hraje první ligu po dlouhých 36 letech. A zatím jí hraje velmi dobře.

Sezóna bude samozřejmě ještě dlouhá, a dělat jakékoliv závěry by bylo nejen unáhlené, ale i nerozumné. Na druhou stranu si nelze nevšimnout několika faktorů, na základě kterých bychom se mohli snad oprávněně domnívat, že by působení Karagümrüku v první lize nemuselo mít jepičí trvání.

Po třech kolech soutěže byl Karagümrük se sedmi body dokonce vedoucím týmem celé soutěže. Ve čtvrtém kole pak těsně, 1-2, prohrál s Fenerbahçe. Tedy s celkem, o kterém se hovoří jako o největším favoritovi celého letošního ročníku. A navíc se mohlo povést víc než jen těsná prohra po boji. Stačilo, aby čerstvý slovenský reprezentant Erik Sabo proměnil i druhou penaltu, kterou jeho tým v zápase měl, a nováček mohl proti favoritovi získat bod.

Karagümrük je mezi jinak spíše defenzivněji smýšlejícími tureckými týmy (platí především o celcích ze spodní poloviny tabulky), trochu zjevením. V prvních čtyřech kolech soutěže dali fotbalisté tohoto istanbulského týmu hned 8 branek, což jim zatím vyneslo pozici druhého nejproduktivnějšího útoku po Alanyasporu. A odehrané zápasy ukázaly, že by mělo jít o trend, který by měl být udržitelný. Karagümrük se ve všech utkáních snažil o útočně laděný fotbal. Který, na stranu druhou, generoval i velké množství chyb a děr směrem dozadu.

Zdaleka největší devízou Karagümrüku by však měla být kvalita kádru. Která je na nováčka soutěže až obdivuhodná. Do týmu před novou sezónou přišlo hned 16 (!) nových fotbalistů. Zbrusu nová je obrana včetně gólmana. A právě zde je asi nejvíce kvality. Udržitelné kvality, chtělo by se říci. Do brány přišla v osobě Emiliana Viviana zkušenost sama. Při angažmá v Interu, Arsenalu nebo Sportingu vesměs leštil, ale třeba v Sampdorii byl dlouho jedničkou.  Obranu na krajích tvoří Američan Lichaj a Slovinec Balkovec. Jeden přináší zkušenost z Premier League, druhý z italských soutěží. Na stoperech budou hrát nejvíce bosenský obránce Zukanovič, který má odehráno přes 120 zápasů v Serii A a Čilan Roco, který dorazil po angažmá v Beşiktaşi, ale má za sebou i dva roky ve španělské La Lize.

Nejhonosnější jméno má Karagümrük v záloze, kam dorazil Argentinec Biglia. Jasně, je mu už 34, ale rok dva může ještě solidně odehrát. A 7 let zkušeností z AC Milán a Lazia se bude hodit.

Posilovalo se do útoku. Hru dopředu se budou snažit oživit další známá jména. Namátkou Francouz Salibur a Švéd Durmaz, kteří toho leccos odehráli ve francouzské Ligue 1. Pomoci s ofenzivou by mohli i velezkušení Chahechouhe a Erdinç. Jak Maročan, tak bývalý turecký reprezentant, který zažil i angažmá v PSG, už mají to nejlepší jednoznačně za sebou, a nedá se od nich čekat, že budou tahouny, ale v určitých pasážích zápasu stále ještě mohou pomoci.

O kvalitu a o výběr tedy v Karagümrüku nebude nouze. Obavu bych možná měl o to, zda se celkově dost nesourodý a poslepovaný kádr podaří stmelit natolik, aby vydržel celou sezónu sledovat společný cíl. Zejména pro hru směrem dopředu je totiž v týmu  hodně individualit, které byly zejména v minulosti zvyklé, že na ně někdo pracoval. Ale pokud takových hráčů, neřku-li za zenitem, máte v týmu vícero, může to dělat neplechu. Záložník Lucas Biglia tak kromě nesporných herních kvalit bude muset ukázat, že je vedle skvělého hráče i dobrým lídrem. Ostatně jak to o něm říkával jeho bývalý trenér v AC, Marco Giampaolo.

                                                                                                                                                                                                                                                       redakce/AS/

Cookie settings