Zajímavé momenty z historie Formule 1

2021. 02. 18. 18:49    
Čas čtení: 6 minuta
F1

18.2. 2020 – Nová sezóna F1 se blíží a ke slovu se brzy přihlásí současné hvězdy, nejmodernější technika a nové výzvy. Formule 1 má ale svou velmi bohatou historii a v ní mnoho zajímavých příběhů. Tak se pohodlně usaďte, dáme si malý společný výlet do let minulých. 

Šestikolová formule

Konečné výsledky Mistrovství světa Formule 1 v roce 1976 vypadaly takto: 1. James Hunt 2. Niki Lauda 3. Jody Scheckter

Na první pohled nic zvláštního, nicméně pouze do doby než si uvědomíme, že Jody Scheckter v této sezoně seděl za volantem šestikolového Tyrrellu P34. Jenže tento na první pohled úspěšný experiment trpěl tolika neduhy, že Scheckter od Tyrellu hned po sezoně radši odešel. Správnost jeho rozhodnutí potvrdila následující sezona. Vyvážení brzd, spolehlivost komplikované konstrukce, neexistující vývoj směsi předních pneumatik, špatné chlazení motoru kvůli nové karoserii a další komplikace způsobily, že stáj Tyrrell od tohoto šestikolového projektu po sezoně 1977 odešla. Šestikolovou konstrukci (tentokrát se zdvojenými zadními koly) se ještě pokusila vzkřísit stáj Williams v roce 1981, ale než došlo k nasazení vozu v závodě, FIA rychle doplnila pravidla a zakázala auta s více než čtyřmi koly.

Vysoká přední a zadní křídla

Začátek sezony 1969 se nesl ve znamení experimentů s vysokými křídly. Mnoho jezdců jezdilo s vozy, které disponovaly nejen zadními, ale také vysokými předními křídly. Za všechny jmenujme Jackie Stewarta (Matra MS10 Ford), nebo Jacky Ickxe (Brabham-Cosworth BT26A). Nicméně tento experiment se ukázal jako velmi nebezpečný, kvůli slabé konstrukci se vysoká křídla velmi často hroutila. Po několika vážných nehodách byla ve třetím závodě sezony, v Monaku, tato křídla již zakázána.

Jediná žena v historii F1, která si dokázala připsat body

Na startovní listině GP Španělska Formule 1 v roce 1975 figurovalo 26 jezdců. Řada nešťastných událostí, včetně nehody Rolfa Stommelena, kdy jeho formule ztratila zadní spoiler, stala se neovladatelnou a nakonec za svodidly usmrtila 5 lidí, způsobila, že po předčasném ukončení závodu bylo klasifikováno pouze 8 jezdců. Na šestém místě dojela Lella Lombardi a dosáhla tak jako jediná žena v historii F1 na body. Respektive pouze na půlbod, protože vítěz Jochen Mass absolvoval jen necelých 40% předepsané vzdálenosti, a proto byly uděleny pouze poloviční body.

Nejsilnější motor použitý ve Formuli 1

Pamatujete na časy, kdy v kvalifikaci nebyla trvanlivost motoru, převodovky, nebo pneumatik, žádnou důležitou otázkou? Psal se rok 1986 a motory o objemu 1500 ccm neměly vůbec žádná omezení, tedy ani co se týká limitu otáček, počtu válců, nebo v případě kvalifikace ani množství paliva. Vše bylo podřízeno zajetí nejrychlejšího kola, bez ohledu na škody na technice. Čtyřválcový motor BMW M12/13 měl v roce 1986 údajně 1440 koní (cca 1059kW). Údajně proto, že tehdy žádná motorová brzda takto velký výkon nedokázala změřit, jedná se tedy o teoretickou vypočtenou hodnotu. M12/13 se tak zapsal do historie F1 jako nejsilnější motor použitý ve Formuli 1. A ještě pro zajímavost. V takovém maximalizovaném režimu motor přestál pouze jedno ostré kolo a turbodmychadlo bylo po dojezdu do boxů ochlazeno kbelíkem vody, vymontováno a vyměněno za nové.

Dominance McLarenu

Sezona 1988 byla ve znamení naprosté dominance týmu McLaren-Honda. Ayrton Senna, Alain Prost a vůz McLaren MP4/4, který byl dle mnohých dokonalý i v těch nejmenších detailech. V jedné jediné GP nestanul Senna nebo Prost na nejvyšším místě stupňů vítězů, a to v Monze, kde Prost odstoupil s poruchou motoru a Senna jedoucí na vedoucí pozici měl dvě kola před cílem kolizi s opozdilcem Jean-Louisem Schlesserem (Williams). Ačkoli Alain Prost ze 16 závodů sezony 1988 dojel sedmkrát první a sedmkrát druhý a získal celkem o 11 bodů víc než Ayrton Senna, přesto titul mistra světa nezískal, protože se započítávalo pouze 11 nejlepších závodů.

Tři na tisícinu shodné kvalifikační časy

V roce 1997 při kvalifikaci na Grand Prix Evropy se na okruhu v Jerezu odehrála vskutku kuriózní situace, když hned tři jezdci, Jacques Villeneuve, Michael Schumacher a Heinz-Harald Frentzen zajeli na tisícinu shodný (a zároveň nejlepší) kvalifikační čas. Z pole position se nakonec radoval Villeneuve, který čas 1:21.072 zajel jako první. Jacques Villeneuve byl nakonec i nejšťastnější ze zmíněné trojice, když dojel v posledním závodě sezony na třetím místě a tím si také zajistil titul mistra světa. Naopak Michael Schumacher za kolizi ve 48.kole, kdy v zatáčce Dry-Sac svoje Ferrari stočil právě do Villeneuvova Williamsu, čímž mu poškodil boční část vozu, byl diskvalifikován z celého šampionátu.

Plánovaná nehoda

„Chceš pomoci týmu? Když se vybouráš ve správnou chvíli, mohlo by to všechno změnit.“ Tak tahle věta Flavio Briatoreho, šéfa týmu Renault, předcházela jednomu z největších skandálů F1. Nelsonovi Piquetovi Jr. šlo o smlouvu v Renaultu na příští sezonu a tak svolil k plánu, který napomohl Fernandu Alonsovi (přejeme mu brzké zotavení po čtvrteční nehodě na kole) k vítězství v GP Singapuru 2008. Alonso byl kvůli poruše palivového čerpadla v kvalifikaci až na 15.místě startovního roštu. Šanci na úspěch měl minimální. Nicméně už ve 12.kole zamířil do boxů a jeho týmový kolega Piquet ve 14.kole poslal svůj monopost plánovaně do svodidel. Přesně podle plánu vyjel safety car, v 17. kole přišel pokyn „pit lane open“ a 10 jezdců zamířilo do boxové uličky. Tam došlo k ohromnému zmatku, když Massovi bliklo zelené světlo ve chvíli, kdy jeho vůz byl stále ještě spojen s tankovací hadicí. Když vyrazil, hadici vytrhl, srazil pár mechaniků, pár jich bylo postříkáno palivem – co se tam dělo dál si asi dokážete představit (nebo si vzpomenete). Od těchto zběsilých zastávek v 17.kole byl Alonso na 5.místě, ale díky penalizaci nebo potřebě všech jezdců před ním tankovat, se ve 34.kole dostal do vedení a své dvacáté vítězství v F1 si už vzít nenechal. Když se Piquet Jr. 30.června následujícího roku v pařížském sídle FIA dobrovolně doznal, tým Renault byl potrestán dvouletým podmínečným zákazem činnosti, Symondsovi FIA udělila pětiletý trest zákazu činnosti a Briatoremu zakázala činnost v motoristickém sportu doživotně.

Zpackané debuty v F1

Hořkosladký debut v seriálu Formule 1 si odbyl japonský jezdec Kazuki Nakajima. Při své premiéře v posledním závodě sezony v Brazílii roku 2007 dojel na velmi slušném desátém místě. Do jeho mysli se ale spíš zapsala jeho hodně nepovedená první zastávka v boxech, při které srazil dva své mechaniky a způsobil jim lehká poranění. Po závodě pronesl tato slova: „Byl jsem spokojený se svými časy na kolo, ale lituji svého prvního pitstopu ve třicátém pátém kole, kdy jsem špatně posoudil brzdnou dráhu a srazil dva mechaniky na předku vozu. Byl to strašný moment a doufám, že se rychle zotaví.“

Ještě horší debut si ale odbyl Marco Apicella, který odstartoval při Velké ceně Itálie 1993 z 23.místa, krátce po startu však zapříčinil hromadnou nehodu. Pro příští závod už ho nahradil Emanuele Naspetti a tak rekordně krátká kariéra Itala v F1 trvala jen 800 metrů.

                                                                                                                                                                                                                                                                               redakce/JJ/

Cookie settings