Tomáš Richtr: Můj pohled na kolizi Verstappen – Hamilton

2021. 07. 27. 06:50    
Čas čtení: 3 minuta

27. 7. 2021 – Některé hlasy by se pobuřovaly nad tím, proč se “v tom ještě patláme”. Ale získat časový odstup a nadhled je strašně důležité. A navíc si dovolím trochu předpovědět, že v incidentu Hamilton – Verstappen ze Silverstonu 2021 se svět F1 bude patlat hodně dlouho. S ohledem na vyhrocenost letošní bitvy o titul je to jenom pochopitelné. Vlna vášní, kterou kolize vyvolala, může směle konkurovat jiným podobným kauzám z ostřeji sledovaných sportů. O to bude nápor emocí silnější, pokud se událost z letošní Velké ceny Velké Británie ukáže jako rozhodující v boji o letošní titul mistra světa. Než se tak stane, dovolím si pro zájemce nabídnout svůj otevřený pohled na celou kauzu.

Je za inkriminovanou kolizi vinen spíše Max Verstappen nebo Lewis Hamilton? Odpovím. Ale ještě před tím si dovolím nabídnout malý popis principu mého přemýšlení nad samotným incidentem.

Dá se hodně dlouho vrtat v anatomii samotné kolize. Kdo jak moc zatočil volantem, kdo jak jel rychle, kdo jak moc nebo málo netrefil vrchol (apex) zatáčky, kdo jakou měl nájezdovou rychlost, kdo měl údajné právo přednosti v jízdě nebo jakákoli další a jiná práva na cokoli. Dva v současnosti nejlepší piloti F1 bojovali o prostor v zatáčce a situaci, která by se nejspíš ukázala jako rozhodující pro vítězství v závodě. Dva bojovníci se snažili probojovat do úzkých dveří, do kterých se vejde jen jeden… A v této anatomii se dá samozřejmě do nekonečna bavit o tom, že ten, kdo má rameno nebo ruku o centimetr napřed, má právo do dveří vstoupit jako první, a ten druhý musí ustoupit. Ale tohle je formule 1, ne dveře.

I když ono to paradoxně funguje hodně podobně i ve formuli 1. Pokud v bitvě o průchod dveřmi nechci riskovat po potenciální kolizi rameno na rameno ránu do čela od futer, a vím, že soupeř je z kategorie drsoňů, jakým je například Kevin Magnussen, pak prostě stáhnu krovky, zařadím se za soupeře a… prohraju. Sami závodníci tomu říkají vybudovat si respekt.

Max Verstappen (rostl a) vyrostl v úžasného pilota. Jeho schopnost kontroly nad autem ve vrchnolných situacích je dechberoucí a výjimečná. Stejně jako jeho bojovnost. Jak si Max Verstappen buduje svůj respekt, ukázal v několika případech. Například v první zatáčce letošní Velké ceny Španělska. Ostatně, šéf Red Bullu Christian Horner vyzdvihl úhybnou reakci Lewise Hamiltona, „bez které by skončil mimo trať.“ Nebo po Velké ceně Mexika 2018 v souboji s týmovým kolegou Danielem Ricciardem Horner Verstappenovo nasazení interpretoval slovy, že „buď v první zatáčce povede závod, nebo nebude závodit vůbec“.

Max Verstappen vystrčil své ostré lokty přes okraj kokpitu na startu letošní Velké ceny Emilia Romagna, když vypoklonkoval Lewise Hamiltona v úvodní šikaně na Imole. Incident, jehož parametry v jiném případě a mezi jinými piloty o pár měsíců později ředitel závodů Michael Masi popisoval jako nelegální. Jinými slovy: být to rychlejší zatáčka a Hamilton rozmlátil svůj vůz o bariéru z pneumatik podobně jako Bottas, emoce by byly po závodě hodně odlišné.

Čímž se dostáváme k jádru věci. Nekompromisní Verstappenův styl boje se stal obdivovaným nástrojem a hlavně zřetelně komunikovanou zprávou současnému vlastníkovi trůnu. Hamiltonovi.

Pokud pravidělně demonstrujete své hranice pravidel hry, nelze očekávat, že je časem váš soupeř nepřijme… A když je nakonec přijme, lze mu to jen těžko vyčítat. Tím spíš v domácím prostředí.

Jestli s tím Max Verstappen počítal, nebo ne, to se nikdy nedozvíme. Ale počítalo s tím okolí, které předpovídalo, že dříve nebo později se Verstappen a Hamilton střetnou. A použili k tomu celkem jednoduchou logiku: doposud v ostrém souboji uhnul jeden, nebo druhý. Problém nastane, až neuhne ani jeden…

A to je příběh ze zatáčky Copse v prvním kole letošní Velké ceny Velké Británie. I ti největší odborníci použitím forenzních postupů rozebírají, komu ta zatáčka patřila, a kdo měl právo držet si závodní stopu a jestli – a vlastně kdy přesně – byly oba vozy „skoro vedle sebe“, nebo „málo vedle sebe“, nebo „vůbec vedle sebe“ a… a tak vůbec. Sledovanost i čtenost leze raketově nahoru, lidé se emotivně baví o formuli 1. A když se lidé baví o F1, to mě vždycky potěší – navzdory tomu, že někdy jsou důvody trochu kontroverzní. Ale podle mého názoru to není o snaze určit, jestli je Hamilton nebo Verstappen vinen z 51 % nebo 70 %. Ono to ani takto kvantifikovat hlavně nelze!

V konkrétní situaci incidentu mezi Hamiltonem a Verstappenem může být vyšetřovacích analýz nekonečně mnoho. Ale podíl viny neurčuje konkrétní přístup dvou závodníků, z nichž každý je stejně akceptovatelný, nebo stejně ‚za hranou‘ – to podle vkusu konkrétního diváka. Ale co jiného, než právě takhle vyrovnaný nesoulad je silnou indicií pro to, že je to prostě závodní incident? Byť třeba ve vypjatější atmosféře?

V mých očích jak Lewis Hamilton tak Max Verstappen překročili pomyslnou hranici akceptovatelné agrese. Nebo ambiciózní neústupnosti. Oba. Ve zjednodušeném světě bych je vzal oba stranou, dal jim za uši a vyzval je, ať se uklidní, nebo se dříve či později někdo zraní. Jenom bych – podobně jako hokejový či fotbalový rozhodčí – utáhl opasky a zvedl přísnost.

Takže je tu znova otázka z úvodu textu: Je za inkriminovanou kolizi vinen spíše Max Verstappen nebo Lewis Hamilton? Jeden zaútočil v očekávání, že soupeř pochopí, jak se na lopatě sedí. Druhý s tím nepočítal, nebo se s tím nehodlal smířit, jak už dal ostatně několikrát najevo. Došlo ke kontaktu. Bohužel s velkými následky.

Což je prostě často součástí závodění.

autor: Tomáš Richtr     

Cookie settings