Štěstí či osud, amulety a pověrčivost pilotů F1

21. 8. 2017 – Nastupování ze stejné strany, zvláštní předměty v kokpitu. Jak jezdci nadbíhají štěstěně.

Být pilotem formule 1 je spíše jedním z těch nebezpečnějších povolání na světě, pročež je nejspíš pochopitelné, že si řada závodníků nadbíhá vrtkavou slečnu štěstěnu. Vozí různé předměty, nosí určité prádlo, nebo jsou dokonce pověrčiví. Přinášíme některé památné příběhy závodních jezdců…

Stefano Modena – levou stranu nikdy!

Pověrčivost Stefana Modeny se ve formuli 1 stala přímo legendou. Ital, který se ve svých sedmdesáti startech na přelomu 80. a 90. let dvakrát postavil na stupně vítězů, mnohdy překvapil své okolí svým netradičním chováním. Některé výstřelky byly celkem nevinné, například postup zapínání bezpečnostních pásů či fakt, že do vozu vždy nastupoval zleva, jiné však mohly ostatní dohánět k šílenství.

Martin Brundle ve své knize Working the wheel vzpomíná na svého týmového kolegu od Brabhamu, přičemž zmiňuje moment po předkvalifikaci na Velkou cenu Brazílie roku 1989.

„Měli jsme hodinu na to, abychom přemístili vozy a všechno naše vybavení do hlavní garáže, jedné z těch, která se uvolnila po týmu, kterému se nepodařilo projít předkvalifikací. Mechanici byli celí zpocení, když nanosili všechny bedny s nářadím, pneumatické válce a další těžké vybavení do garáže a snažili se připravit auta na start oficiální kvalifikace.

Když měli svoji práci téměř hotovou, vešel Stefano Modena a na jeho tváři se objevil výraz, jako kdyby uviděl ducha. ‚Ne! Ne!‘ řekl. ‚Já nechci mít auto nalevo. Musím ho mít jen napravo.‘ Stefano byl fajn kluk, byl ale nesmírně, nesmírně pověrčivý. Prostě by nevlezl do auta, pokud stálo na levé straně garáže. Nezbylo než auta a vybavení přemístit…“

„Stále jsem velice pověrčivý a vždycky jsem byl,“ přiznal Modena v roce 2014. „Nestaral jsem se o to, že jsem jiný, taková byla moje povaha a mě zajímaly jen moje výsledky, ne jak moc jsem se usmíval, ne jak jsem byl pověrčivý.“

Co tedy říká na to, že rukavice nosil naruby? „To není pověrčivost, to bylo proto, že mě švy řezaly do prstů, takže jsem měl dost oteklou kůži.“ Budiž, tím se to vysvětluje…

Alberto Ascari – osudové opuštění modré

V začátcích mistrovství světa, když nebezpečí číhalo skutečně na každém rohu, byla pověrčivost běžná. Alberto Ascari však i na tehdejší poměry zacházel poměrně daleko, aby se vyhnul osudu. Dvojnásobný šampion formule 1 se vyhýbal černým kočkám, stranil se nešťastných čísel, nebo například nedovolil nikomu jinému nést tašku, ve které měl svoji šťastnou modrou helmu.

Bylo tedy více než ironické, že se Ascari zabil při dosud neobjasněné nehodě během testů v Monze roku 1955, shodou okolností přesně ve stejném věku a přesně ve stejný den měsíce jako jeho otec Alberto. Ascari nastoupil k testům v bílé helmě svého krajana Eugenia Castellottiho. Říká se, že jeho vlastní modrá přilba byla zrovna v tu dobu v opravě jen pár dní poté, co mu zachránila život, když v monackém přístavu havaroval a spadl se svým vozem do moře.

Sergio Pérez – s papežem po svém boku

Mnoho jezdců má například na svých přilbách symbolické obrázky nebo nápisy nesoucí určitý význam. Sergio Pérez se však rozhodl vyzdobit si svůj vůz jinak. Jakožto oddaný katolík Mexičan ve svém monopostu vozí fotku Jana Pavla II., se kterým se před lety setkal v Itálii.

„Mám ji, protože on se v roce 2000 dotkl mé ruky,“ vzpomíná Pérez. „Cítil jsem skutečně velké propojení. A i dnes, přestože už je po smrti, k němu cítím velké pouto. On je někým, komu skutečně důvěřuji a cítím, že je neustále na mé straně. Cítím to, že mít ho u sebe ve voze je velice důležité, dodává mi to extra sílu.“

Bývalý týmový kolega Nico Hülkenberg míval svého času v kokpitu nalepený obrázek, na němž byl výrazně fešácky učíslý animovaný hrdina Johnny Bravo. Je však možné, že v přítomnosti tohoto „amuletu“ měl prsty jeden z Němcových mechaniků…

Alan Jones – zachráněn spodky pro štěstí

Alan Jones stvrdil zisk titulu mistra světa pro rok 1980, když vyhrál předposlední závod sezony v Kanadě, to však pouze díky svým červeným spodkům pro štěstí, které mu byly dovezeny jen krátce před startem.

„Jsem opravdu pověrčivý a cítil jsem se nesvůj, protože jsem si myslel, že jsem je ztratil,“ přiznal Australan po závodě. „Ale Bev (jeho manželka) dojela do Brands Hatch, kde jsem je nechal v motorhomu a spěšně je sem (do Montréalu) poslala speciální zásilkou.“

Může se to zdát zvláštní, Jones však není jediným závodníkem v historii, který závodil vždy ve stejném spodním prádle. David Coulthard například odjezdil velkou část své juniorské kariéry ve spodkách, které dostal od své tety. Než se Skot dostal do F1, jeho prádlo bylo, mírně řečeno, již v celkem nenositelném stavu, ačkoliv DC své spodky nadále pro štěstí na velké ceny alespoň vozil.

„Jednoho dne zaměstnanec McLarenu uklízel mé věci, uviděl tyhle spodky, které při vší upřímnosti byly už přes deset let staré, a vyhodil je,“ uvádí Coulthard ve své autobiografii.

Dalším příkladem jezdce, který přiznal pouto k jistému spodnímu prádlu, je Felipe Massa: „Někdy, když zahájím víkend, například v sobotu, a všechno jde dobře, nechám si stejné spodní prádlo. Někdy jsme (my jezdci) celkem blázni, nic se tím nezmění, ať už budeme mít tohle spodní prádlo nebo jiné, jste díky němu ale tak nějak v pohodě, máte všechno, co jste měli včera a včera to byl dobrý den. Když to není dobrý den, vyměníte všechno!“

Sebastian Vettel – kousek stříbra pro štěstí

Je známo, že v posledních letech museli jezdci vzhledem k pravidlům dbát na svou váhu a řešit každý gram. Sebastian Vettel však i přesto ve svém monopostu vozí něco extra pro štěstí. Ve své kariéře nejednou v kapse svého overalu schoval různé předměty, například reliéf malého prasátka na jednocentové minci, kterou našel na ulici v Indianapolisu před svým debutem v roce 2007.

Výrazným způsobem však Vettel zdobí své závodnické boty. Zkuste si jich někdy všimnout před závodem, možná uvidíte dva malé kousky stříbra, které Němci dala jeho babička. Jedním z nich je medailon sv. Kryštofa, patrona poutníků, potažmo cestovatelů, který má zastrčený pod tkaničkami.

Při 46 vítězstvích a čtyřech mistrovských titulech se dá tvrdit, že předměty pro štěstí zřejmě mají svůj význam ve Vettelově kariéře, stejně jako zvyk nastupovat do auta vždy ze stejné strany, který je mezi jezdci jedním z nejobvyklejších.

Michael Schumacher – fanoušek lichých čísel

Návrat Michaela Schumachera do formule 1 v roce 2010 plnil titulky po celém světě. Zajímavý však byl Němcův požadavek na výměnu čísel s týmovým kolegou Nikem Rosbergem. Někteří mohou tvrdit, že touha vyměnit svoji čtyřku za Rosbergovu trojku byla snahou psychologicky hned od začátku získat převahu nad svým novým kolegou a postavit se do role týmové jedničky. Bylo tomu však právě takto?

„Michael upřednostňuje lichá čísla,“ řekl tehdy mluvčí stáje Mercedes. „Zeptal se, zda by mohl dostat liché číslo a my jsme tomu rádi vyhověli.“

Lichá čísla mají místo v Schumacherově kariéře, všech svých sedm mistrovských titulů získal právě s nimi. Pětkrát startoval s číslem 1, jednou s číslem 3 a jednou s číslem 5. Není to však jediný z jeho pověrčivých sklonů.

V roce 2004 Schumacher před startem závodu v Bahrajnu zjistil, že nechal svůj keramický amulet, který mu dala jeho žena a na kterém byly iniciály jeho i členů jeho rodiny, ve svém hotelovém pokoji. Člen týmu Ferrari pro amulet dojel a Schumacherovi dovezl, přičemž Němec se později radoval z vítězství, načež sdělil, že amulet byl „zřejmě rozhodujícím prvkem“. Schumacher svůj šťastný předmět ztratil v témže roce ještě na Silverstonu. Tentokrát mu jej vrátil neznámý člověk, který jej našel.