Kdysi byla …a zase bude. Velká cena Nizozemska a její démon Jim Clark

4.9. 2021 – V roce 2021, po 36 letech, se Velká cena Nizozemska vrací zpět do šampionátu formule 1.

S 8 vítězstvími na okruhu Zandvoort je Ferrari výrobcem s nejvíce vítězstvími: dvě vítězství pro Alberta Ascariho a Nikijo Laudu. Jedno pak pro Wolfganga Von Tripse, Jackieho Ickxe, Didiera Pironiho a Reného Arnouxe.

Nejúspěšnějším jezdcem v Zandvoortu je skotský jezdec Jim Clark se čtyřmi vítězstvími, třemi v řadě od ’63 do ’65.

V roce 1963 má létající Skot v kvalifikaci pole position před úřadujícím mistrem světa Grahamem Hillem. Za volantem Lotusu 25, monopostu, který se zdá být mu šitý na míru. Clark startuje z P1 a vyhrává závod, kdy vede všech 80 kol.

Konstrukce modelu Lotus 25 byla revoluční – byl prvním plně namáhaným monokokovým podvozkem, který se objevil v F1.

Cílem bylo snížit hmotnost, zvýšit tuhost a zadržet přední část pomocí integrovaných tlumičů integrovaných do podvozku.

Těchto cílů bylo bohatě dosaženo – podvozek byl třikrát lehčí než předchozí Lotus 24 a vážil pouhých 66 kg.

Byl také dvakrát tak tuhý a měl zlepšenou aerodynamickou penetraci.

Motor byl uložen v kolébce jako napjatý prvek, což zmenšovalo rozměry při zachování vysoké úrovně odolnosti proti kroucení, k čemuž mu pomohla i ocelová prstencová svorka, která společně uzavřela hnací ústrojí a převodovku a vytvořila jeden mechanický blok.

Dva pontony na obou stranách kokpitu nejenže obsahovaly palivové nádrže, ale také hrály strukturální roli a zpevňovaly monokok.

V roce 1964 je Clark opět mistrem světa a v Zandvoortu, navzdory kvalifikaci Dana Gurneyho na pole position, vede Big Jim, který opět jezdil na Lotusu 25, od prvního do posledního kola a znovu vyhrál GP Nizozemska.

Lotus 25 byl prvním krokem v evolučním procesu, ve kterém byl tvar podvozku a motoru uveden do služeb aerodynamiky.

Větrací otvor chladiče byl malý, aby se snížil odpor v klíčové oblasti.

Čelní oblast byla velmi účinná, přičemž jediné turbulence přicházely z kol, prvků vně karoserie.

Pro zlepšení proudění vzduchu byl zadní konec zúžený, což je výsledek dosažený radikálním přehodnocením schématu potrubí automobilu.

Složité křivky a dráhy vytvořené k vypuzení výfukových plynů byly stinnou stránkou, ale vše bylo velmi kompaktní a aerodynamicky funkční.

Poprvé byl nalezen kompromis mezi mechanickými ztrátami a aerodynamickými zisky. Jim Clark v roce 1965 vyhrál svou třetí Velkou cenu Nizozemska v řadě, tentokrát řídil Lotus 33, a na konci roku je podruhé mistrem světa.

V roce 1967 je Big Jim v Zandvoortu za volantem debutujícího vozu Lotus 49 poháněného Fordem Cosworth V8. V kvalifikaci získává jeho týmový kolega Graham Hill pole position, Jim se kvalifikuje na P8.

Závod je úplně jiný příběh: Hill vede po 10 kol, a když mu vybouchne motor, odstoupí. Poté se ujal vedení Jack Brabham, ale po pěti kolech ho Clark předjel a vyhrál svou čtvrtou Velkou cenu Nizozemska.

                                                                                                                                                                                                                                                      redakce/onv/