Tomáš Richtr: Formule 1 v krizi parlamentní demokracie

 avatar 2016. 05. 04. 23:09    
Čas čtení: 3 minuta

Kimi Raikkonen

18.4. 2016 – Liga mistrů, tenisové Grand Slamy, NHL, NBA, golf, box… klidně jmenujte dál. Tyto sporty spojuje špičkový marketing a solidní marketingová strategie. A i když se to zastáncům slepé loajality může zdát divné, F1 do této skupiny zařadit nemohu. Píši o tom ne proto, že chci kritizovat, házet špínu nebo být populisticky negativní. Píši o tom, protože mě to bolí, a strašně bych si přál, aby to bylo jinak. Aby to bylo jako v golfu, tenise, fotbale, hokeji či boxu.

Vezměte si konkrétní příklad z poslední doby: přišlo velkolepé oznámení, že monoposty F1 budou od příští sezony o 5 až 6 sekund rychlejší. Aby to bylo jako víc ‚cool‘, podobně jako je to u zmiňovaných sportů.

Za tím účelem byla představena sada pravidel, která toho má docílit (širší auta, širší pneumatiky, jiná aerodynamika). Ale světe div se: největší techničtí experti se nedokázali shodnout na tom, zda to kýžený výsledek opravdu přinese. Výhradní dodavatel pneumatik F1, firma Pirelli kontrovala, že auta o 5 sekund zrychlí jen díky jeho pneumatikám, zatímco technický šéf třetího nejstaršího týmu Williams Pat Symonds upozornil, že nová pravidla ohledně strategie volby pneumatik nevyužijí svůj potenciál. A vlastně, že bychom měli všechno odložit na rok 2018.

Čas běží a do strategického vývoje seriálu F1 promlouvají úplně všichni: týmy F1, zástupce majitele marketingových práv Bernie Ecclestone, pořadatel soutěže Mezinárodní automobilová federace FIA, partneři, sponzoři… Ale přímou zodpovědnost nemá nikdo. Takže se po vzoru parlamentní demokracie jen tlachá, tlachá, tlachá… a tlachá. A výsledky jsou co do kvality velmi podobné kvalitě zákonů naší země.

Je až neuvěřitelné, jak zřetelné jsou paralely mezi řízením F1 a běžného demokratického státu. Předimenzovaný systém vyznačující se (asi) velkou mírou spravedlnosti, ale také ubíjející neefektivností, která než aby věci posouvala dopředu, hubí je.

F1 je v současné době řízena jako stát než jako soukromý byznys, prezentovaný silnou exekutivou.

A je to právě absence silného „vedoucího“ seriálu F1, který by dokázal využít svých pravomocí a zavést změny. Změny takové, které přizpůsobí průběh velkých cen modernímu vnímání „atraktivity“ a „adrenalinu“. Šance tu je: do konce dubna 2016 musí být představena pravidla pro rok 2017. Pravidla, o kterých se už měsíce hovoří, jak by měla zvýšit atraktivitu sportu. Vy už asi tušíte, jak to dopadne. Nejspíš nijak!

Na klíčovém jednání technických šéfů F1 na konci ledna tohoto roku nebylo dosaženo žádného výsledku a jeden z nich jednání komentoval slovy: „Věci jsou spíše chaotičtější, než aby přinesly změnu k lepšímu.“

Na jiném, avšak neméně důležitém jednání iniciovaném Pirelli, to dopadlo podobně: žádný konkrétní výsledek. Jednání bylo klíčové až tak, že se jej zúčastnili Bernie Ecclestone, pent FIA Jean Todt, prezident Ferrari Sergio Marchionne, Šéf skupiny McLaren Ron Dennis nebo šéf obhájce titulu mistra světa Mercedes, Toto Wolff. Z jezdců se zúčastnili například Sebastian Vettel, kterého problematika pneumatik trápí nejen po GP Belgie 2015 (kde skandálně přišel o stupně vítězů), ale který sám coby debutant sezony 2007 pamatuje pneumatiky zcela jiného charakteru, tedy lepivé, rychlé, a na výkon závodníka velmi náročné. Dalšími zúčastněnými jezdci byli například šampion roku 2007 Kimi Räikkönen, lídr šampionátu Nico Rosberg, pilot Ferrari a Williamsu Felipe Massa, Valtteri Bottas nebo Rus Daniil Kvjat. Bylo to ale prakticky zbytečné.

F1 si vlastně žije vlastním životem: pro impotenci klíčových hráčů nejsou přijímána žádná rozhodnutí. Veškeré návrhy zůstávají v rovině akademických debat. A to seriál F1 paralyzuje.

Dalšími šancemi jsou už jen zasedání Strategické skupiny a Komise F1 na konci dubna. Objektivně vzato (a na základě získaných zkušeností) se ale nedá očekávat žádná pozitivní zpráva o výrazném posunu vpřed.

Tato situace nejasného bezvládí nad seriálem F1 trvá již několik let (v důsledku vzniku individuálních komerčních smluv mezi Berniem Ecclestonem a týmy F1) a bude-li to takto pokračovat dále, F1 se časem utopí ve svém vlastním izolovaném světě. Světě, který nerespektuje dění kolem nás, zejména ve vztahu k „zábavnímu průmyslu“, jehož součástí má formule 1 ambici být.

Přiznám se, že po těch letech už začínám ztrácet víru, že k nějaké významné změně ve vedení F1 dojde. Určitá naděje přišla se záměrem prodat komerční práva zcela jiné skupině lidí, než jsou zcela impotentní CVC Capital Partners. Ale i toto usnulo. Pro každého účastníka (Jean Todt, Bernie Ecclestone, tovární týmy F1, nyní nově i Pirelli) jsou jejich vlastní zájmy tak silné a nadnesené prospěchu fanouška, že tahle patová situace tu hrozí zůstat mnoho dalších let.

A to si piště, že bych se moc rád mýlil!