Nenápadný ruský zázrak

27.1. 2019 – Jeho jméno sice nezdobí ochranná známka NHL, ale je to až s podivem. Málokterý útočník si drží takovou produktivitu tak dlouho jako on. Jeho čísla se pravidelně pohybují na hodnotách NHL s tím rozdílem, že v KHL se hraje o třicet zápasů méně.

Je to paradox. Je to až zvláštně nespravedlivé. Když se podíváte na jedno jeho střídání, na pouhý fragment přesilovky, na to, jak si kope při rozcvičce do balonu před halou, přestanete chápat, jak může být tak nenápadný. Neplnil stránky bulvárních periodik v Tennessee stejně jako tamní bary, nepodepsal desetiletý rekordní kontrakt v New Jersey, který by předčasně zrušil, nerozmlátil své Bentley Continental ani se neporval na párty. Prostě je jen nejlepší, ale to bohužel na lesk pravé hvězdy nestačí. Z čistě hokejového hlediska před námi stojí muž, jehož kvality jsou fenomenální, ale stín Malkina, Ovečkina či Kovalčuka nikdy neprostoupil. Ne ovšem z důvodu hokejových nedostatků, spíš je to otázka mentality a štěstí. Sergei Valerjevič Mozyakin byl od malička celkem nenápadný, mimo led se nijak výrazně neprojevoval a soustředil se na hru, kterou v začátcích vlastně ani nijak výrazně nemiloval. Plnil přání svého otce a přišlo mu přirozené, že musí neskutečně dřít. Nikdy mu nedělalo moc dobře odloučení od kořenů. V sedmnácti letech se postavil na led v neznámém kanadském prostředí, v juniorce Val-d’Or Foreurs. Nastoupil na pouhé čtyři zápasy po boku stejně vyjukaných, nicméně vzhledem k lokálním okolnostem perspektivnějších hráčů, Roberta Luonga či Brada Marchanda. Pro hráče, který byl draftován až jako 263., tím zámořská kariéra skončila. Nepochopitelně, ale možná právě proto, aby se liga, tehdy žijící ještě pouze v podobě velkolepé myšlenky, dočkala své hvězdy. Mozyakin od prvních kroků své profesionální kariéry prokazoval neskutečný talent. Už jako sotva dvacetiletý oslnil ruskou superligu průměrem bodu na zápas v dresu CSKA Moskva. V Atlantu vstoupil do nově zrozené KHL se 76 body v 56 zápasech a dotáhl svůj tým do finále. V Magnitogorsku kolem sebe vybudoval auru neporazitelnosti a je jedno, jestli má po boku Malkina, Kuljomina, Kováře či Zaripova. On je jen jeden. On dokázal již v minulé sezoně, jako první hokejista KHL, v nejrychlejším možném čase dosáhnout milníku čtyřset kanadských bodů. A to (zřejmě) nejlepší hokejista mimo NHL stojí Magnitogorsk 4,2 milionu dolarů ročně, zhruba třetinu toho, co si řekl v Petrohradu Ilja Kovalčuk. Hokej je o sportu a sport je o lidech. Mozyakin je dobrý člověk. Je možná tou největší hvězdou, i když o tom kdekdo neví.

Ondřej Voršilka