Boupendza, Özil, a další. Aneb 5 nejzajímavějších událostí této sezóny turecké Superligy

Aaron Boupendza

21. 5. 2021 – Turecká Superliga má letos hotovo. A bude to sezóna, na kterou se bude vzpomínat. Byla plná napětí až do posledních minut. Ještě před zahájením posledního kola bojovaly o titul 3 kluby. A nikoli kluby ledajaké. Rovnou to byla ona „Velká trojka“. Tedy tři nejslavnější, nejúspěšnější, a nejpopulárnější turecké týmy – Beşiktaş, Galatasaray a Fenerbahçe. Ale k vidění bylo i leccos dalšího zajímavého. Kterých 5 událostí této sezóny stojí za připomenutí?

Nejvýznamnější událost

Bezesporu to musí být, a také je, získaný titul pro Beşiktaş. A nebyl to žádný tuctový příběh. Bíločerní do sezóny odstartovali příšerně, ale pak se oklepali, a od listopadu do konce dubna vypadali nezastavitelně. Titul vypadal už jako formalita. Ale dvě porážky v předpředposledním a předposledním kole soutěže málem znamenaly, že Beşiktaş o titul přišel.

Ale nepřišel. Vydřená výhra nad Göztepe přece jen titul Black Eagles přinesla. A můžeme to považovat za nečekanou věc. Z hlediska síly kádru byl Beşiktaş před sezónou považován v rámci týmů Velké trojky za outsidera. Moc se nevěřilo ani trenéru Sergenu Yalçınovi. Svého času skvělemu hráči. Který ale jako trenér střídal kluby v rychlejším tempu, než v jakém prožíval silvestrovské oslavy.

Nebýt tak skvělého a dominantního prostředu sezóny, asi by nikdo Yalçınovi nevyčetl, že tým skončí v lize druhý za opěvovaným Fenerbahçe. Ale ztratil titul kvůli třem porážkám v posledních třech kolech by byla totální blamáž, a jen by to podtrhlo podezření, že Yalçın jako trenér přísnější měřítko nesnese. Jenže Yalçın takový průšvih nedovolil, a teď se svým kritikům může smát. Protože tenhle úspěch mu už nikdo neodpáře.

Největší překvapení

Před sezónou se v Turecku hojně diskutovalo o tom, zda bude mít právě skončený ročník ligy dostatečnou kvalitu. Po předešlé, koronavirovou pandemií tolik ovlivněné sezóně, se totiž nesestupovalo. Ale směrem nahoru tři týmy vylétly. Superliga se tak hrála v bezprecedentních 21 týmech.

A i když můžeme asi úspěšně vyjádřit pochybnost nad kvalitou některých celků v této sezóně, rozhodně tato kritika nebude mířit na loňské trio nováčků – Karagümrük, Hatayspor a Erzurum BB. Poslední jmenovaný tým sice sestoupil, ale hrál ofenzivní a zábavný fotbal, a raději jste se podívali na něj, než urputné Denizlispory (taky sestup), Kayserispory nebo Malatyaspory (oba dva celky se zachránily).

Absolutorium mezi nováčky ale zaslouží Hatayspor. Celek s až neskutečně vyspělou a propracovanou taktikou, s pohyblivou a fyzicky nadupanou obranou, smrtícími kontry, a také s se skvělými individualitami. Za vše stačí zmínit střelce Aarona Boupendzu, který se s 22 góly stal nejlepším střelcem ligy (a ještě k němu později ztratíme slovo), nebo jeho spoluhráče Mame Diuofa, který gólů nastřádal 19, a byl v tabulce střelců druhý, nebo jejich spoluhráče Babajide Davida Akintolu. Tohle trio pomohlo dotáhnout Hatayspor na senzační šestou příčku.

Největší zklamání

Sestoupit po zisku titulu? I to svět zažil. Většinou při ekonomických problémech a po výprodeji opor. Ale abyste získali titul, měli de facto stejný kádr jako při titulové sezóně, v Lize mistrů porazili Manchester United, statečně se prali s Lipskem a PSG, a přesto byli zralí na padáka?

Přesně to se v této sezóně stalo Başakşehiru. Kromě slušné série výsledků v říjnu a listopadu se loňský šampion zoufale trápil. Sebral se až na poslední chvíli. V posledních sedmi zápasech ligy neprohrál, udržel pět čistých kont, a nakonec pásmu sestupu unikl. Při pohledu na tabulku by se dalo říct i s rezervou, ale ještě oněch 7 kol před koncem byl Başakşehir na sestupové pozici.

Sezóna tedy neskončila průšvihem, ale na otevření šampaňského to tedy není. Tým se po mistrovské kocovině v úvodu sezóny sice na podzim dočasně sebral, ale když se zranila opora Edin Višća, a k tomu se přidaly další zdravotní problémy, ukázalo se, že moc není kde brát. V kombinaci s přestárlým kádrem, a jarním prodejem další z opor, Irfana Cana Kahveciho, se tým najednou řítil do velkých problémů. V létě bude o čem přemýšlet.

Kdo zazářil?

Ruku na srdce, kdo z vás před sezónou slyšel o jménu Aaron Boupendza? Já otevřeně říkám, že já nikoliv. Přesto to byl právě gabonský reprezentant, kdo v této sezóně Turecko uhranul.

22 ligových gólů, trofej pro nejlepšího střelce sezóny. A k tomu celosezónní demonstrace komplexního fotbalového umu. Skvělý driblink, výtečné fyzické předpoklady, dobrá rychlostní výbava. K tomu odolnost v soubojích. Schopnost hrát v šestnáctce, ale i mimo ni. A luxusní zakončení. Levá, práva, hlava, nůžky, z voleje. Jakkoliv a kdykoliv.

Předpokládá se, že v létě vznikne o Boupendzu celkem bitka. Neb hráč, který nikdy v minulosti nikdy nic nedokázal, nic nevyhrál, a gólově se neprosazoval ani v nižších soutěžích ve Francii a Portugalsku, udělal za jeden rok v Turecku ohromný dojem. A tomu odpovídá nárůst jeho ceny. Pří příchodu do Hataysporu měl podle portálu transfermarkt.com hodnotu 100.000 €. Teď je to sedm miliónů. Jde tedy o sedmdesátinásobek původní hodnoty.

Kdo selhal?

No… Je to Mesut Özil. Ono se asi nedalo čekat, že poté, co odehrál poslední soutěžní zápas v březnu v roce 2020, bude o rok později v únoru perlit od první minuty, co bude na place. Ale stejně. Hráč s jménem jako Özil musí počítat s tím, že na něj budou kladeny ty nepřísnější nároky.

Fenerbahçe navíc na Özila nespěchalo. Nechalo ho doléčit zdravotní trable, a pak mu, nyní již bývalý trenér týmu, Erol Bulut,  začal zvolna dávkovat minuty. Jenže nic extra to nebylo. A pak se Özil zase zranil, a znovu chyběl.

V součtu odehrál v lize na jaře 10 zápasů. Konečný účet je 0 branek a 1 asistence. Na gól, který už nic neznamenal. Ve hře Özil tu a tam ukázal záblesky svého geniálního fotbalového myšlení, a schopnost dát přihrávku, kterou by snad nevymyslel a nezrealizoval nikdo jiný než on. Ale v součtu to bylo zkrátka málo.

Už při jeho příchodu do hvězdami nadupaného kádru Fenerbahçe jsme psali o tom, že jestli se dosud muvilo o tom, že Fenerbahçe nemůže brát nic jiného než titul, tak teď to platí tuplovaně. A že jen titul může ospravedlnit jeho příchod. A to se nestalo. A ani individuálně Özil neexceloval. Jeho dosavadní angažmá tak nelze brát jinak než jako neúspěch.

redakce/as/